Více než osmdesátkrát již našla cestu na odběry krve pětapadesátiletá Anna Malinská. Nedávno obdržela alespoň symbolickou odměnu za dárcovství.

„Krev jsem začala dávat v době, kdy už jsem bydlela tady v Bělé, kam jsem se přistěhovala ve svých jednadvaceti letech," říká dárkyně.

Dárci se často rekrutují z rodin, kde je dárcovství takzvaně stylem života. Jak tomu bylo v jejím případě?

„U nás v rodině nikdo krev nedával, ale původním povoláním jsem zdravotní sestra. Tenkrát jsme měli v zaměstnání brigádu socialistické práce. Pracovala jsem v jeslích, kde mi navrhli, abych šla krev dávat. Tak jsem šla," říká k počátkům dárcovství Malinská.

U některých dárců se stává, že samotný odběr snášejí trochu hůř, avšak ani to je od darování nejvzácnější tekutiny neodradí…

„Já jsem při odběrech krve nikdy takový problém neměla. Jsem v pohodě a odběr krve mi dělá naopak moc dobře. Kdybych nemohla na odběr, měla bych asi problémy. Organizmus si na tuto ´ztrátu´ krve tak zvykne, že v případě neuskutečnění pravidelného odběru mu tohle ´pouštění žilou´ chybí. Někomu se to může zdát divné, ale je to tak, když mi odeberou krev, dělá to mému organizmu moc dobře," tvrdí dárkyně.

Přestože paní Malinská již nevykonává svoji původní profesi, krev dávat nepřestala. Setkala se někdy v poslední době s potížemi s uvolněním z práce na odběry?

„Dělám finanční účetní a krev dávám při odběrech, na které jezdí zástupci transfúzní stanice za námi do Bělé. Vzhledem k tomu, že mám pouze ranní směnu, je to pro mne jednoduché. Horší je to pro ty, kteří dělají na směny a na den odběru jim vyjde odpolední směna. Ti už mohou mít problémy, už jsem se setkala s tím, že je zaměstnavatelé nechtějí z práce pouštět," konstatuje.

V obřadní síni bělské radnice obdržela paní Malinská nedávno Zlatý kříž 3. třídy za 80 bezpříspěvkových odběrů. Zajímalo mne, do kdy hodlá krev dávat?

„Původně jsem tak nějak pomýšlela na to, že když mi bude sloužit zdraví, dosáhnu 80 odběrů. Nakonec se stalo, že při přebírání Zlatého kříže jich mám v současné době na kontě už 85 odběrů, proto jsem uvažovala, že bych mohla pokořit devadesátku," prozrazuje s tím, že by na tento cíl mohla dosáhnout za rok a půl.

Kdysi dával krev i její syn, ale ten musel s dárcovstvím ze zdravotních důvodů skončit. „Měl klíště a musel tedy s dárcovstvím přestat," vysvětluje.

Hodně lidí začalo po revoluci, kdy se změnily poměry, na své krvi profitovat a přešlo z bezpříspěvkových na placené odběry krve. Nemrzí ji, že této možnosti také nevyužila a i nadále se takto rozdává?

„To mne nenapadlo, v žádném případě! Krev dávám od samého počátku na bázi dobrovolnosti, její prodej za peníze mne vůbec neláká," odpovídá dárkyně.

Je si vědoma toho, že jí byla dána do vínku krevní skupina, jež může pomoci spoustě lidí.

„Mám krevní skupinu 0+, krev ode mne může obdržet spousta lidí," konstatuje Malinská.

Věděla by, jak nalákat další lidi k bezpříspěvkovým odběrům krve?

„Asi ne, nedokážu si představit, že bych k dárcovství někoho přesvědčovala. Myslím si, že pokud někdo chce krev dávat, musí to v sobě tak nějak mít, musí to v konkrétním člověku být. Jsem přesvědčená o tom, že jestliže někdo chce něco udělat, tak to udělá beze všeho sám od sebe," prohlašuje.

Mezi dárci už má za roky bezpříspěvkového dárcovství spoustu kamarádů, po odběrech krve si společně najdou čas na posezení.

„Víte, kdysi jsme jezdívali až do Klatov, což byl vlastně celodenní výlet. Mně vyhovuje, že jsou odběry tady v Bělé a nemusí se někam dojíždět, což je v pohodě. Po odběrech zpravidla zajdeme do hospůdky na pivo a popovídat si. Doplníme jednak tekutiny a zároveň si uděláme pěkné odpoledne," podotýká na závěr mnohonásobná dárkyně krve.