Dnes už ale Jaroslav Uhlíř patří i k festivalovým stálicím a nedávno vystoupil i na rockovém festivalu Pekelný ostrov v Holýšově, kde si ho publikum zamilovalo. Mezi všemi těmi rockovými, metalovými a punkovými kapelami působí sebevědomým dojmem a každou akci dokáže ozvláštnit velmi netradičním podáním svých písní, které doslova zlidověly.

Jste známý skládáním hudby k filmům, dětskou tvorbou nebo televizní spoluprací s Karlem Šípem nebo Zdeňkem Svěrákem. Jak jste se dostal k hraní na festivalech, jako je například tady Pekelný ostrov?
Kdysi mě do toho uvrtal Doctor PP (Petr Pečený), který mi řekl, jestli nechci jet na Keltskou noc. Říkal jsem si, co to jako je. Prý vystoupení s Třemi sestrami. Ještě nějaký holky do toho, jo? (smích). Tak jsem se z ničeho nic ocitl v Harrachově na Keltské noci, stojím vzadu za pódiem a Pečený říká: „Buď to tam vydržíš, a nebo tě z těch schodů srazí. A srazí tě tehdy, pokud zahraješ na playback.“

Jak jste si to první vystoupení před pro vás netradičním publikem užil?
Nakonec jsem tam vydržel hodinu a půl jen s pianem a bylo to úžasný. Po koncertě volám Svěrákovi, říkám mu, že to bylo jak v blázinci, a oba jsme nechápali, co se mi to vůbec stalo. Ta synergie asi funguje na základě toho, že většina lidí, co jsou v publiku, na těch dětských písničkách vyrostla a teď, když je děláme v rockovém podání, tak si to užijí a festivalový program to naše vystoupení dobře ozvláštní.

Nenapadlo vás někdy, že byste právě se Zdeňkem Svěrákem společně zahráli před takovým publikem?
Co se naší spolupráce týče, tak 28. října budeme vystupovat v O2 aréně. Byl o to tak velký zájem, že jsme na ten den připravili koncerty dva, a myslím, že ještě nějaké lístky zbývají. Jinak ale spolu jen tak vystupovat nebudeme, protože on má teď v divadle i šestnáct vystoupení do měsíce, takže nic jiného nedělá.

Každý má nějaký vzor, ke kterému se snaží přiblížit nebo z něj čerpá inspiraci. Kdo byl nebo je tím vaším?
Nebude překvapením, když řeknu notoricky známá jména, jako je Jaroslav Ježek, Voskovec s Werichem nebo Karel Hašler. Hodně inspirace k nám po celé ty roky šlo i z Divadla Semafor a od pana Suchého. Tohle divadlo už dneska funguje úplně jinak, ale my jsme měli to štěstí, že jsme ho zažili ještě v tom starém formátu a čerpali z něj dlouhé roky inspiraci.

A teď naopak, je na české hudební scéně někdo, o kom byste mohl explicitně říct, že je vaším nástupcem?
Takhle z hlavy netuším, protože to příliš nesleduji. Během let jsem zaregistroval, že tak nějak v mých stopách jde třeba Marek Eben, ale ten už taky není nejmladší. Pokud se však objeví někdo, kdo mě bude brát jako vzor, budu mu hodně fandit.

Jsme na Domažlicku, kousek od Chodska. Máte k tomuto regionu nějaký bližší vztah?
Za těch padesát let jsem už projel, ať už s Karlem Šípem nebo Zdeňkem Svěrákem, celou republiku křížem krážem, a tak jsem si nějaký bližší vztah k žádnému regionu nevytvořil. Bohužel mi to všechno docela dost splývá.

Aleš Malár