Městečko leží v nadmořské výšce 442 m v údolí řeky Radbuzy, při severozápadní hranici Domažlicka.

Založení města

O vsi se zmiňuje již Kosmova kronika datovaná do roku 1121. Dějiny Bělé jsou po celý středověk spojeny s osudy blízkého královského hradu Přimda. Ves bývala jedním s center přimdeckých Chodů. Krátce po rozprodání přimdeckého panství získali Bělou Lamingenové, kteří nechali vystavět ve vsi při dvoře panské sídlo. Zanedlouho po sloučení s Újezdem Svatého Kříže se centrem panství stal svatokřížský zámek. Po lamingenech vlastnili panství Cukrové z Tamfeldu a Kocové z Dobrše, kteří zde sídlili až do roku 1945. Teprve v roce 1876 byla bělským přiznána dlouho upíraná práva a Bělá byla povýšena na městys. Jméno Bělá snad vzniklo podle pramenů, jehož bílá sůl dala vesnici jméno. Měla však i německé jméno Weissensulz, což může podle různých překladů do češtiny znamenat bílé bahno či zarostlá blata.

I. polovina 20. století

V tomto období byla Bělá nad Radbuzou proslavena výrobou krajek a výšivek. Největší podíl měla krajkárna pana Wilda, kde pracovalo mnoho dívek. V roce 1939 měla obec 1858 obyvatel žijících ve 353 domech. Byla zde obecná, měšťanská, pokračovací i mateřská škola, železniční stanice, pošta, spořitelna, pobočka banky, biograf, panský dvůr, pivovar, mlýny, 10 hospod, 8 řeznictví, 3 pekárny, cukrárna, obchody s potravinami, textilem a obuví. Fungovala zde i výrobna limonád a v obci pracovalo mnoho řemeslníků a zemědělství.

Poválečné období

Historickým mezníkem v životě v Bělé nad Radbuzou se stal rok 1945. 29. dubna 1945 byla Bělá osvobozena americkou armádou. Po skončení války vítězné mocnosti rozhodly na postupimské konferenci o vysídlení německých obyvatel. Pro Bělou a její okolí to znamenalo absolutní vyprázdnění obcí dosavadními obyvateli a celá řada vesnic byla zbourána. Přestal se používat německý název Weissensulz a nastal návrat k českému označení Bělá nad Radbuzou.

II.polovina 20.století

Vtěcho letech došlo k takzvanému dosídlení regionu. řišli Slováci, Volyňští Češi z Ukrajiny, ale převážná část pocházela z Domažlicka a Klatovska. Postupem času vyrostla bytová sídliště, nová škola, byl postaven rozsáhlý areál výrobního družstva Kovo Bělá nad Radbuzou. Svépomocí vyrostly obchody, kulturní dům, hasičská zbrojnice, kabiny fotbalistů, kuželna či sportovní střelnice. V roce 1964 získala Bělá titul města.

V roce 1978 vytvořil bývalý obvodní lékař Oldřich Tikal městský znak. Mnoha zdejším lidem poskytlo zaměstnání zemědělství. nejdříve to bylo Jednotné zemědělské družstvo, později státní statek a nakonec společnost Kobas. Dnes na Bělsku hospodaří dva soukromí zemědělci a zemědělské družstvo Puclice, které zde uplatňuje chov skotu.

Bývalá školní budova byla předělána na Dům s pečovatelskou službou, opuštěné armádní objekty byly přestavěny na byty či jesle.V Lesní a Luční ulici vyrostly rodinné domky. V Bělé nad Radbuzou a v Železné byly postaveny čistírny odpadních vod. Nové komunikace jsou nejen ve městě, ale i ve spádových obcích. V regionu začaly pracovat dva zcela nové a větší podniky.

Na konci dvacátých let, které byly i koncem druhého tisíciletí, tedy v roce 2000 měla Bělá nad Radbuzou 1 318 obyvatel a v celém regionu žilo 1634 lidí.

Nové tisíciletí

Po roce 2000 pokračuje rychlím tempem rozvoj města. Je vybudováno a zprovozněno výjezní místo rychlé záchranné služby. Jsou vybudovány cyklostezky. Pro seniory je postaveno deset nových bytů. yrostlo nové víceúčelové hřiště. Pracuje zde soukromá pila, truhlárna či čerpací stanice pohonných hmot. Pozornost je věnována historickým památkám a bohatá je i společenská činnost. Poslední realizovanou akcí je rekonstrukce bělského náměstí a prostor sídliště Na Výsluní.

Město Bělá nad Radbuzou i zájmové organizace, Základní a mateřská škola navázaly a stále udržují kontakty s bavorským městem Eslarn a švýcarským městem Hindelbank. Život zde nestojí na místě ani nyní. Naopak kráčí dlouhými kroky ke stále většímu rozvoji a zajištění dobrých životních podmínek. Už neplatí, že Bělá nad Radbuzou stojí na konci. Dnes je uprostřed a snaží se, aby se o ní vědělo.