Smršť v podobě gratulací a štamprliček čeká v sobotu 19. března tradičně na nositele jména Josef. O svátku se často hovoří jako o neoficiálním Mezinárodním dni mužů.

Podle dostupných statistik patří u nás jméno Josef, které je hebrejského původu, k nejrozšířenějším jménům, přičemž jeho nositelů je přes 260 tisíc, čímž se řadí po Marii, Jiřím, Janovi, Janě a Petrovi na šestou příčku v pořadí nejužívanějších jmen v republice. Ženská obdoba jména, Josefa, je na tom podstatně hůře, ale i tak ji nosí v Česku téměř 6 000 žen.

Jméno Josef vzniklo z hebrejské podoby Jóséph, překládané jako „on (Bůh) přidá“ či „ať přidá, ať pokračuje“.

A i když bylo u nás v minulosti Pepů, Pepků, Pepíků, Pepčů, Pepánků či Jozífků daleko více, ani v dnešní moderní době se toto křestní jméno neztratilo.

„Jméno Josef dávají rodiče svému potomkovi stále. Pokud vezmu domažlickou porodnici, ze které máme data, v roce 2007 přivítali na svět tři, v roce 2008 dokonce 10 Josefů. Předminulý rok to bylo osm Josefů a loni pak čtyři držitelé tohoto jména,“ sdělila na dotaz Deníku domažlická matrikářka Irena Mertová.

A proč je v době, kdy často u rodičů vítězí moderní či z ciziny přejatá jména, dáváno klukům stále ještě starobylé Josef?

„Myslím si, že zde existuje určitá tradice. Jména malí Josefové dědí většinou po otci nebo dědečkovi. Pokud mám možnost sledovat jména narozených dětí, která získala v posledních letech na oblibě, je s podivem, kolik Josefů dnes stále je,“ zakončila Mertová.