Pravidelně vyhrává svoji kategorii při výstupu na domažlickou věž, loni jako první získal titul Šumavský hasič. Hasičská klání všeho druhu zvládá 38letý Antonín Rendl z SDH Pelechy s bravurou sobě vlastní.

Nedávno jste vyhrál v kategorii mužů Jarní Milevský pohár TFA. Jak jste viděl jeho průběh?

Milevský pohár byl takové odskočení ze Šumavské ligy. Klání bylo náročné, zradilo počasí. Byla velká zima a pršelo po celou dobu, co jsme tam byli.

Sáhl jste se tam na dno sil?

Na dno ani ne. A pokud mohu mluvit za kluky – Jirku Hnyka z Klenčí a Pavla Kouříka z Dílů, kteří tam také závodili, ne že bychom se tam plazili, ale měli jsme toho dost. Například jedním z úkolů bylo roztahování tří hadic B na trávě, kdy vlivem deště byly postupem času nejen těžší a těžší, ale tvořilo se i bahno.

Čemu připisujete vítězství ve své kategorii, v čem jste byl lepší než soupeři?

Tam to bylo o štěstí, stačilo, kdyby na bahně uklouzla noha. Hadice určené ke stáčení byly také mokré. Určitě v tom hrálo roli štěstí…

A co Šumavská liga TFA? Myslíte si, že obhájíte loňské prvenství? Čeká vás v dohledné době nějaké důležité klání?

V té mám za sebou první závod, kterým byl výstup na domažlickou věž. V sobotu 31. května pokračuje ve Spůli na Klatovsku druhé kolo Šumavské ligy v disciplínách TFA – Šumavský železný hasič. Právě teď jsem byl na kole, odfrknu si a jedu do práce do Německa. Změnil jsem totiž od května zaměstnání, odešel jsem od profesionálních hasičů a dělám lakýrníka.

Na kole? Jak dlouhé trasy jezdíte?

Dnes jsem byl jen tady v okolí, ale taky někdy šupnu na kole padesát, šedesát ´kiláků´. Oblíbil jsem si hlavně trasy kolem Domažlic a Pelechů.

Vím o vás, že kromě jízdy na kole posilujete před kláními železných hasičů poněkud netradičním způsobem…

To je pravda, stavím barák na Pelechách. Už se to chýlí k závěru, poslední dva roky jsem si kvůli tomu zvykl hodně zabírat, spěchám se stavbou, abych ji stihl do letošního léta, jak jsem si předsevzal.

Je to tedy určitý způsob tréninku?

To určitě! Docela mi to pomáhá, dokonce i psychicky. On ten barák je pro mne docela dobrý trénink, tam to také nemůžu vzdát (smích). Myslím si, že z fyzičky, již jsem při stavbě získal, hodně těžím. Člověk si řekne: Když dám tohle, tím myslím stavební práce, tak abych nezvládl závod! Ani jednou jsem na běžných hasičských soutěžích i v TFA nepřemýšlel, že bych to vzdal. Nikdy!