Nejhůře to v současné době nesou ti, kteří pracují ve zdravotnických zařízeních v Německu a za prací mohou díky výjimce i nadále dojíždět.

Ovšem není zdravotník jako zdravotník. Některá zdravotnická zařízení aplikovala na české zaměstnance praxi, že do povolení na průjezd hranicemi jim zapsali ‚zaměstnanec ve zdravotnictví‘. S takovým označením pak za hranice může projet i uklízečka, personál prádelny či kuchyně.

„V papírech mají zaměstnanci uvedenou profesi v němčině. Mnohdy jsou to ale složeniny a někdy i různé zkomoleniny a na hranicích tomu pak nerozumí. Já mám například v papírech napsáno ‚Krankenschwester‘,“ řekla na úvod k této problematice Alena Kratochvílová z Domažlicka, která v Bavorsku pracuje jako zdravotní sestra na psychiatrické klinice. „Hygienici i epidemiologové nás hází do jednoho pytle. Nikdo už ale neví, že ti, kteří projedou za prací na výjimku, nepracují jako zdravotní personál nebo zaměstnanci IZS. Stejně tak nikdo neví, že ti, kteří pracují v kuchyni nebo uklízí, nemají ani takové možnosti dodržovat přísné hygienické podmínky tak, jak je dodržuje zdravotnický personál,“ pokračovala.

Klinika, kde Alena pracuje, dala povolení jen zdravotnickému personálu. Ti, kteří pracovali v kuchyni výjimku k přejezdu hranic nedostali.

Přísná bezpečnostní pravidla

Alena, jakožto zdravotní sestra, musí na klinice dodržovat přísná bezpečností opatření i při běžných úkonech, například při měření tlaku. „Musíme mít ústenku, ochranný oblek, rukavice a tlak změříme během pár vteřin. Okamžitě se pak vysvlékáme a vše vyhazujeme. Dezinfekce a mytí rukou je naprostá samozřejmost, bez toho to nejde,“ popsala. Klinika má v současné době 130 pacientů, o které se stará zhruba stovka zaměstnanců. Všichni jsou zdraví a nevykazují ani žádné příznaky. Disponují dostatkem materiálu, testů na koronavirus i dezinfekce. Ta je k dispozici i na exponovaných místech, jakými jsou chodby či vstup do jídelny. „I pacienti podle mého ví, že když dostanou kašel nebo rýmu, že je třeba je testovat. Děláme jim stěry na chřipkové viry. Když jsou negativní, okamžitě nastupujeme s testováním na COVID-19,“ pokračovala Kratochvílová.

Omezení návštěv je samozřejmostí

Ačkoli Alena Kratochvílová téměř denně dojíždí za prací, dodržuje preventivní opatření i doma. Jako samozřejmost bere i omezení návštěv s blízkými či přáteli. „Manžel je pryč už od 23. března. Dodržuje lhůtu 21 dní, po které má setrvat v Německu. Po návratu jej čekají dva týdny v karanténě. Děti studují, tudíž jsou doma a učí se. Nenavštěvuji rodiče, tchýni, sestry, zkrátka žádné další návštěvy,“ podotkla.

Není ale sama, kdo dojíždí za prací. Pendleři navíc nejsou jen na Domažlicku, za prací do sousední země jezdí i na Tachovsku nebo Klatovsku. Tuto skutečnost ve svých otevřených dopisech několikrát zopakoval i starosta Všerub Václav Bernard, který se jako jeden z mála pendlerů opakovaně a veřejně zastává. Rovněž poukazoval na fakt, že tito lidé pouze využili příležitost a zvolili si práci jinde než na českém území.

„Téměř v každé rodině či příbuzenstvu je někdo, kdo pracuje v Německu. Existuje tu málo rodin, v níž nemají pendlera,“ řekla Kratochvílová. Současná koronavirová krize však nahrává i negativní stránce člověka. „Netušila jsem, že v době korony se ukazují některé ryze české vlastnosti. Závist, zášť, práskání, udávání… V dnešní době, kdy si lidé mají pomáhat, jsem si nemyslela, že se tohle ještě objeví. Z některého chování a reakcí Čechů na naší straně jsou v rozpacích i němečtí kolegové. Velmi je tyto reakce Čechů mrzí.“

Neustálé změny přidělávají práci a zmatek

Co ale čeká pendlery v nejbližších dnech není zcela jasné. Již ke konci března zažili menší administrativní kolotoč, kdy si museli získat potvrzení o zaměstnání v Německu, které jim dovolovalo překračovat hranice. Posléze se nové povolení vztahovalo jen na zaměstnance ve zdravotnictví či složkách IZS. Portál ministerstva vnitra podmínky uvádí od 31. března do 13. dubna. Po tomto datu nemají pendleři jasno. „Nejspíš se bude muset řešit další potvrzení, které by měl vydat zastupitelský úřad té země, kam se jezdí pracovat. Obvolám konzulát v Mnichově, zda mi řeknou víc, ale vůbec netuším, co mám od nich požadovat. Situace se mění z hodiny na hodinu a nová nařízení přidělávají neustálou práci a zmatek,“ reagovala Alena na aktuální dění.

Sledovat vývoj je náročné pro psychiku. Otázkou pro dojíždějící do Německa byla i skutečnost, jak tvrdá opatření dopadnou na Domažlický okres, který má stále nejvyšší počet nakažených. „Pokud by okres opravdu uzavřeli, nevím, jestli bude i nadále platit výjimka pro zdravotní personál nebo se s uzavřením výjimka zruší. Pokud by povolení zaniklo, bylo by shánění papírů od dalšího úřadu zcela zbytečné.“

O komplikacích, které jednotlivé nařízení přinášejí, ví už Alena svoje. Na začátku všech omezení pro dojíždějící si přehazovala jednotlivé směny. „Měla jsem několik nočních vkuse, a to jen kvůli naší vládě. Nikdo totiž nevěděl, jak jejich rozhodování dopadne,“ vysvětlila Alena, která nemluví jen za sebe, ale za všechen zdravotnický personál. Jsou totiž i tací, jejichž situace je složitější. „Celou službu pracují v ochranných oblecích a noční služby taktéž nejsou lehké,“ podotkla.

Alenu Kratochvílovou teď čeká týden volna. Je ochotná v něm nabídnout pomocnou ruku v domově seniorů či Domažlické nemocnici. „Otázka je, zda mě vůbec budou chtít. Jsem pro ně riziková pendlerka,“ řekla na závěr.