Domažlický rodák, kterého veřejnost dnes zná jako tvář koupaliště Lomeček u Starého Klíčova, vystavoval snímky zachycující jeho milované Domažlice a okolí. Zdeněk Zrůst ale nefotí jen chodskou 'metropoli', ve své práci se dostal až k filmu Havel, který minulý týden odstartoval v kinech.

Výstavu zachycující pouze zlomek Zdeňkovy čtyřleté práce navštívily i známé tváře. Český grafik a pedagog Mikoláš Axmann či Michael Rittstein. Obě osobnosti jsou nejenom umělci, ale i Zdeňkovi přátelé.

„Zdeňkovu práci znám od začátku. Fotil vždy, ale začal se profesionalizovat a bezesporu má velký talent. Jeho pokroky byly skokové a dnes se řadí mezi velmi kvalitní fotografy, řekl bych, že až špičkové,“ ohodnotil fotografickou práci jako kolega umělec malíř Rittstein. „Jeho dílo má velký rozsah. Nejsilnější je v portrétech a reportážní práci. V Lomečku vznikají velké a krásné věci, a co se týká Domažlic, tam je Zdeněk prostě doma,“ pokračoval malíř.

Ovšem vybrat zhruba 35 snímků z celkových 10 tisíc kousků dá pořádně zabrat. Pro fotografa je to ta nejnáročnější a nejzdlouhavější část práce. „Udělat snímek je v uvozovkách sranda. Dva měsíce jsem přemýšlel a hledal, jaké fotky vybrat. Mám toho strašně moc a každou fotografii mám rád, ke každé fotce mám vztah a vzpomínku. Výběr je nejnáročnější část celého procesu, část, kterou nikdo jiný nevidí,“ uvedl Zdeněk Zrůst, který dostal nabídku vytvářet filmové fotografie k novému filmu Havel. Pro fotografa je ale velký rozdíl vytvářet filmovou fotografii či snímek chodského souboru.

„U filmu je fotka scénická. Pořizuje se snímek scény tak, jak by měla ve finále vypadat i v televizi. Pak se dělá reportáž z natáčení, která by zas měla danou scénu charakterizovat a ukázat, co se v ní dělo. Soubory si ale aranžuji sám. Tam jsem já tím režisérem. Vytvořím si kompozici, jsem strůjce barev, prostředí, světla a šance zachytit emoce či kouzlo daného okamžiku je mnohem větší,“ popsal fotograf rozdíl mezi jednotlivými druhy fotografické práce. Emoce je totiž tím nejdůležitějším, co by na snímcích nemělo chybět a i laické oko pozná, že ve Zdeňkových fotografiích kouzlo dané chvíle zkrátka nechybí. Snímky s chodskými kroji a výjevy někdejšího způsobu života působí, jako by se na Chodsku takto žilo stále.

Vernisáž se tentokrát konala na poněkud netradičním místě. Slavnostní zahájení čtrnáctidenní výstavy trvající pouze do 7. srpna se odehrávalo ve vestibulu hotelu Zlatá včela na domažlickém náměstí. Snímky zachycující Domažlice, okolní krajinu a chodský folklor a někdejší způsob života v podání Národopisného souboru Postřekov, budou ve vestibulu ke spatření do zmíněného data. Pak se snímky přesunou o patro výše a stanou se trvalou součástí hotelových prostor.