Valtířov. Malý Horšín. Jánská Huť. To jsou jména jen některých obcí, osad a samot, které se v domažlickém okresu nacházely ještě před rokem 1950. Dnes po většině z nich zůstaly jen zříceniny nebo vůbec nic.

Po druhé světové válce bylo v okrese zřízeno hraniční pásmo s Německem a všechny obce, které se v něm nacházely, byly vysídleny. Lidé, kteří se tam po skončení války vrátili, museli z rozhodnutí vyšších úřadů své domovy opustit a jejich stavby byly určeny k likvidaci.

Osudy všech padesáti zaniklých obcí na Domažlicku přibližuje výstava Muzea Chodska, která vznikla za spolupráce Nakladatelství Českého lesa Zdeňka Procházky.

Počátkem července byla rozšířena o další expozici, porovnávající dobové fotografie obcí a současné snímky míst, kde se nacházely.

„Navštívili jsme devětadvacet bývalých obcí a pořídili fotografie pro srovnání. Na některých místech nepoznáte, že tam vůbec něco stálo, že tam někdo žil. Je to deprimující,“ sdělila nám pracovnice muzea Marie Hanáčíková.

Obce přímo na místě označují cedule s českým a německým názvem, často se však nacházejí v lesích, které zde dříve nebyly a jsou těžko přístupné.
Největší ze zaniklých obcí byla Pleš. V roce 1930 se v ní nacházelo 105 domů a žilo zde 726 převážně německých obyvatel.

„Podobné místopisné projekty mají vždy úspěch. Lidi porovnávání historie a současnosti v jejich okrese zajímá,“ objasňuje Hanáčíková.

Fotografie doplňují i dobové předměty dokumentující život v příhraničí, například výrobky z početných skláren, které se zde v té době nacházely.

„Příprava výstavy nám trvala čtyři měsíce, sehnat dobovou fotodokumentaci není lehké. Kromě archivů jsme získávali snímky i od místních, kteří rádi spolupracovali, většinu materiálů však získal pan Procházka od obyvatel z německé strany,“ říká Hanáčíková.

Výstavu navštívily i děti z houstouňské základní školy. Místa na fotografiích poznávaly a pamatovaly si i jména již neexistujících obcí.

„Já znám moc dobře Lískovec u Lučiny. Chodíme tam do lesa na houby, je tam most a zůstaly tam ještě zříceniny domů,“ podotkl desetiletý David Sokol.
Jeho učitelka Eva Hojdová tvrdí, že děti podobná místa dobře znají a o vesnicích, osadách a samotách, které na nich stávaly, se učí ve škole.

Lidé z okresu podle Hanáčíkové o zaniklých obcích povědomí mají: „Často jsou ale překvapeni, že jich kdysi bylo tolik, a návštěvníci mimo region skoro netuší, že zde vesnice zanikaly, proč se tak dělo a že život v nich nenávratně zmizel.“

Výstavu mohou zájemci navštívit až do konce října.