Jeho spisy, povídky, postřehy a především zápisky z italské fronty v dobách první světové války vycházejí v současné době knižně, a to díky jeho prapraneteři Haně Hoffmannové ze Stanětic.

„Veškeré zápisy pocházejí z roku 1937. Celkem už vyšly čtyři knihy z plánované šestidílné edice. Poslední je v románové podobě a dát ji dohromady, mi trvalo rok,“ řekla na úvod Jackova prapraneteř Hana.

Poslední díl se jmenuje Monte Cimone a pojednává o událostech první světové války na italské frontě. Dává do kontrastu hnus a útrapy války s optimismem, návratem do rodného kraje u Domažlic s nezdolnou láskou k domovu a přírodě.

„Můj praprastrýc byl jen v Itálii. Narukoval za Rakousko-Uhersko a po válce se pak vrátil do lesů a do Stanětic. Dům, ve kterém teď v současné době žiji, byl i jeho domovem. Pořád se tu říká u hajnejch,“ vysvětlila Hoffmannová.

Důvod je prostý. Jack Flor od mládí miloval les, přírodu a jeho životní kariéra tudíž nemohla směřova jinam než do lesů. Byl vášnivý a činorodý milovník a ochránce přírody. Potvrzoval to denně při své práci a dosud může být pro členy cechu svatého Huberta vzorem. Byl však nejenom myslivcem, ale i nadaným literátem.

Knižní publikace Oběť soucitu, Zelený život a Na Jarčině vyhlídce jsou povídky z jeho života uprostřed šumavské přírody z dob, kdy zapadlí vlastenci ještě pěstovali krásnou češtinu a po večerech sepisovali své každodenní zážitky. Povídky se tak zaměřují na prosté radosti života, ale popisuje i rozepře mezi myslivci, co znamenalo být hajný v dobách, kdy lesy kolem Domažlic vlastnil hrabě Schönborn, a nevynechává ani smutnou a zoufalou dobu bezmoci, kdy v roce 1938 Němci zabrali české pohraničí či jak válka a kruté zimy zasahovaly do osudu místních nebo jak v krajině kolem Domažlicka lidé prožívali atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.

„Dvě z povídkových knih už kdysi vyšly a teď byly publikované ve druhém vydání. Vše je v nich přesně tak, i v Monte Cimone tak, jak to můj praprastrýc napsal. V příbězích není žádná invence. Celá plánovaná edice jsou pouze Jackovy paměti,“ pokračovala Hana s tím, že první světová válka je v literatuře i ve vyprávění opomíjená.

„Navíc neexistuje příliš mnoho lidí, kteří se z fronty vrátili a své postřehy a zážitky byli schopni zanést na papír,“ dodala.

Při své práci se snažila vyhledat i další Jackovy potomky. Povedlo se ji zkontaktovat Jackovu vnučku, která pobývá na Karlovarsku. A jak Hana řekla, je to stále vitální dáma plná energie.

Zápisky stanětického rodáka, veterána a myslivce ještě nekončí. V plánu jsou stále ještě dva díly složené z jeho pamětí.