Maminka a asi sedmiletá slečna. Slečna sedí na sedadle, kope si nožkami… – přesně do vedle sedící starší paní.
Trvalo to nějako dobu – až paní již nevydržela a požádala maminku, zda by její dcerka nemohla kopat jinam – než do ní.
Maminka odpověděla něco ve smyslu, že dítě má „volnou výchovu“, a že s tím nebude nic dělat.
Opravdu – slečna dál kopala do všech stran, občas i tu paní trefila. Asi o dvě stanice dál vystupoval mladík, který celou situaci pozorně sledoval. Než opustil vagón metra, naklonil se nad maminku té „volné“ slečinky. Vyjmul z pusy žvýkačku a se slovy „Já mám také volnou výchovu!“ tu žvýkačku připlácl mamince do vlasů…
A já bych jen dodal: Volná výchova není totéž co nevychované dítě. Bohužel, za nevychovaným a nezvládnutým dítětem se skrývá spíše alibismus v podobě „moderních výchov“, „dobrých rad“ psychologů (například: nenuťme dítě zdravit) někdy také módnost termínu „hyperaktivní“, protože to zní lépe než nevychovaný …
Myslím si, že nezvládnutá role rodiče v podobě nevychovaného potomka se za tím posledně uvedeným stejně ukrýt nedá…
Čiší z toho spíše nezájem, neschopnost, nechuť – najít si čas a dělat něco se sebou i se svým dítětem …
A ono ani to jablko daleko od stromu nepadá …
Autor: Jan Dobiáš
