Kdo vlastně zámek koupil?
Do celého náročného projektu jde skupina téměř dvaceti lidí. Její jádro tvoří čtyři spřátelené rodiny. Když se prodávala první polovina zámku, bylo potřeba se rychle rozhodnout a zúčastnit se dražby. Nestihli jsme založit spolek ani jinou právnickou osobu, která by lépe odrážela, kdo všechno za investicí stojí. Dražby jsem se za všechny zúčastnil já a tak zámek v tuto chvíli formálně vlastním. Ještě nevíme, zda tento stav budeme měnit. Investované peníze se dají zajistit i jinak než spoluvlastnictvím. Jsme obyčejní lidé, kteří chodí do práce. Zatím žádný rentiér, který by si chtěl užívat důchod na zámku a nutně potřeboval obnovit tenisový kurt v zámeckém parku.

Má někdo z vás zkušenosti s rekonstrukcí podobné ruiny?
Někteří z nás ano. Já jsem strávil podstatnou část mládí rekonstruováním původního chudobince. Rodiče ho koupili ve stavu podobném kanickému zámku a postupně jsme ho svépomocí přestavěli na celoročně obyvatelný rodinný dům. Jiná z rodin jezdila každé prázdniny rekonstruovat zámek Montmirail ve Švýcarsku. Působili tam jako dobrovolníci a dnes je téměř hotovo. Další přátelé se podíleli na rekonstrukci tvrze v Malešově u Kutné hory, jiní vedli stavbu školy nebo se podíleli na rekonstrukci kostela.

Takže se několik rodin složilo a koupilo si zámek?
V tuto chvíli jsme si na koupi zámku půjčili od kamarádů. Platíme jim podobný úrok jako bance, a navíc nemusíme úvěr hned splácet.

Jak chcete získat peníze na opravy, když jste si i na koupi půjčili?
Víme, že opravy budou finančně náročné. Jejich výhodou je ale možnost rozložení v čase. Po provedení základních záchranných prací, kterými zastavíme další chátrání, už můžeme další postup rekonstrukcí přizpůsobit aktuálním finančním možnostem. Čím bude věc dál, tím snad budou podmínky pro získání dalších partnerů nebo úvěrů příznivější. Finančně nejtěžší bývá úplný start a ten se podařil. Věříme také, že část oprav pokryjí dotace, protože zámek je ohroženou památkou.

Měli jste záměr koupit zámek delší dobu, nebo to bylo náhlé rozhodnutí?
S manželkou se o zámky na prodej zajímáme přibližně tři roky. Jako součást jiné party jsme byli poměrně blízko koupi zámku, který byl v lepším stavu než Kanice. Zamýšleli jsme tam provozovat rekreační ubytování pro rodiny s dětmi. Nakonec nás přeplatil rusky mluvící zájemce.
Jeden zámek jsme pak dokonce mohli získat zdarma. Stavba byla ještě v horším stavu než Kanice, navíc byl bez pozemků. Pozemky vlastnil někdo jiný a byl ochoten nám prodat jen pozemek pod zámkem a pár metrů okolo. Nakonec jsme do toho nešli.
Viděli jsme další zámky, ale nikdy to nevyšlo. Některé společníky láká koupě historického objektu ještě delší dobu. Až koupě Kanic se povedla. Ale víme, že koupě je jen začátek. Ta hlavní práce je před námi.

V Kanicích se říká, že na zámku je opět živo a snad se tam i bydlí. Je to tak?
V červenci se do Kanic sjeli všichni, kdo se na koupi podíleli. Většina z nás strávila na zámku několik dní, tedy i s přespáním. Přijeli jsme s rodinami, pro děti to byl velký zážitek. Chceme se na zámek co nejčastěji vracet a vzhledem k tomu, že nás je poměrně hodně, bude často obývaný. Navíc minulý týden zahájili pracovníci Národního památkového ústavu z Plzně průzkum. Díky nim se všichni dozvíme ještě více o historii zámku a o tom, co vše se podařilo dochovat.

Na zámku proběhla také ochutnávka vín. Uvažujete, že by se z toho mohla stát každoroční prázdninová tradice?
Určitě. Konala by se vždy v jiné části zámku. To by pro nás byla zajímavá motivace k pokračování v rekonstrukcích dalších částí zámku. Letos proběhla ochutnávka na východní terase, do příštího léta bychom rádi připravili vnitřní nádvoří.

Jaké máte se zámkem další plány?
Rádi bychom část zámku zrekonstruovali tak, aby umožňovala bydlení dnešního standardu. Předpokládáme, že by se některá z rodin na zámek nastěhovala, nebo bychom tam alespoň měli byt, kde bychom se mohli střídat. Chtěli bychom také vytvořit prostředí pro konání letních akcí v zámeckém parku – to znamená mít z východní strany zámku přístupné toalety a další zázemí. Ostatní plánování zatím odkládáme na dobu po dokončení památkářského průzkumu. Nemá smysl si například někde vymyslet záchod a pak při odvodu odpadu narazit na zachovalou část tvrze nebo jinou vzácnost. Je potřeba vědět, kde co máme, co je dobré obnovit a ve kterých částech zámku nepřijdeme o nic hodnotného, když je citlivě přestavíme na dnešní standard.

Jak vás vnímají místní? Není jim líto, že mizí eldorádo pro děti a že zámek koupil někdo neznámý?
Naopak. V Kanicích se setkáváme s podporou a radostí, že se na zámku začíná něco dít. Snad místní nezklameme svým pomalým tempem. Zámku se věnujeme jen po práci a naše finanční zdroje jsou omezené. Obnova zámku tak bude postupovat pomaleji, než kdybychom se jí mohli věnovat na plný úvazek nebo kdyby přišel bohatý investor. Pokud jsou v Kanicích lidé, kteří nám nepřejí, zatím jsme je nepotkali, nebo to nedali najevo.

Na jaká překvapení jste už narazili?
Zatím jen samá příjemná. Kromě vstřícnosti obyvatel Kanic nás nadchlo i místní koupaliště. Osobně znám více střední Čechy a v Kanicích mi to přijde nějak lepší. Lidem více záleží na věcech kolem nich.
Na zámku samotném je největším objevem park. Ten jsme před koupí moc prozkoumat nestihli a teď víme, že je krásný a lze ho dobrou péčí o staré stromy, vysekáním náletů a výsadbou keřového patra hezky obnovit.

Zmínil jste název Depold. Jak vznikl?
Je poměrně obvyklé spojit jméno hradu či zámku s jeho vlastníkem. Nejčastěji prvním, nebo posledním. Poslední vlastníci byli až do konce druhé světové války Pergerovi. Obyvatelé Kanic na ně vzpomínají v dobrém a z toho, co jsme zatím zjistili, by bylo pro zámek poctou, kdyby mohl nést jejich jméno. To bychom ale museli projednat s jejich dědici. Naopak první dosud doložený vlastník tvrze byl Depold (nebo Děpolt) z Rýzmberka. Toho se ptát nemusíme, a navíc je nám sympatický návrat do vzdálenější historie. Tak zámku pracovně říkáme Depold.