Bývalo obvyklé, že při udělení znaku přijímala města do svého erbu znak či část znaku své vrchnosti, k čemuž však v případě Kdyně a Všerub nedošlo. V majestátu pro Všeruby z téhož roku a dne se praví, že ve štítě budou mít Všerubští „Medvěda přirozené jeho barvy v žlutém poli, na k pravé straně obrácený stojí“. Jiří Čarek v knize Městské znaky v českých zemích popisuje kdyňský znak následovně: Na červeném štítě na širším zešikmeném soklu stojí stříbrná čtyřhranná věž s otevřenou branou v přízemí, bez vrat a s vytaženou zlatou mříží. V horním patře věže jsou dvě obdélníková dělená okna vedle sebe. Nad římsou vystupují na nárožích a uprostřed ozdobné čučky (sloupky s koulemi). Střecha je špičatá, černá se zlatou makovicí. Po obou stranách věže stojí vztyčení stříbrní jednoocasí lvi bez korun, podpírající oběma předníma a jednou zadní tlapou věž. Znak města, jenž se nalézá na historické věži kdyňské radnice pod hodinami s letopočtem 1871 není heraldicky správný, neboť lvi jsou korunovaní a na věžní římse je místo čučků cimbuří, čímž tento znak neodpovídá znaku města na oficiálních stránkách města Kdyně.

Kombinaci věže a lva mají ve znaku i jiná česká města jako Nymburk, Pacov, Liblín, Břeclav, Velvary, Vimperk a Žlutice, jediná Kdyně však má dva lvy. Určitou obměnu kombinace lev – věž je znak města Nového Veselí, na němž jsou dva nekorunovaní a jednoocasí lvi nesoucí padací mříž. Nakonec lze připomenout, že dva lvi bývají užiti jako štítonoši znaku například u Starého Města pražského a Abertam.

Panovníci ovšem nevysvětlovali ve svých listinách význam či symboliku erbovních figur, a proto se o to musíme pokusit sami.

Lva jako erbovní figuru nalezneme podle Jiřího Čarka ve 124 znacích českých měst. Ve 38 případech převládá korunovaný dvouocasý lev českých králů, což však není případ Kdyně. Zbývají tedy lvi nekorunovaní či jednoocasí převzatí většinou od minulé či současné vrchnosti toho kterého města. To je případ lvů pánů Lvů z Rožmitálu (Blatná), hrabat z Valdštejna (např. Dobrovice, Turnov, Litvínov), pánů z Plavna (např. Žlutice, Toužim, Horní Slavkov), pánů z Rabštejna (např. Hostouň) a pánů z Náchoda (např. Březník). Klíčem k záhadě kdyňských lvů bude však podle mého soudu jednoocasý a nekorunovaný lev ve znaku Chodové Plané. Tento lev drží praporec se znakem vymřelého rodu rakouských Babenbergů (stříbrné břevno na červeném štítě). Po vymření markrabat z Babenberga r. 1246 převzal jejich erb dědic rakouských zemí Přemysl Otakar II. Když po Přemyslově porážce na Moravském poli r. 1278 uchvátili rakouské země Habsburkové, dostal se babenberský erb do jejich znaku a v státním znaku Rakouska zůstává dodnes. Protože Chodové Plané udělil městský znak Ferdinand I. Habsburský (vládl 1526 – 1564), je zřejmé, že chodovoplánský nekorunovaný a jednoocasý lev přísluší Habsburkům. Analogicky můžeme kdyňské lvy přisoudit Habsburkům respektive Maxmiliánovi II. Habsburskému, jenž Kdyni udělil městský znak. „Příbuzný“ chodovoplánského a kdyňských lvů je nekorunovaný a jednoocasý lev ve znaku královského horního města Horní Blatné. Znak byl udělen městu r. 1555 císařem a králem Ferdinandem I. Habsburským. Polovinu znaku tvoří znak rakouský (babenberský), jak je psáno v císařově listině.

Znak Kdyně.Zdroj: J. Jánský

Pokud se týká věžové brány s padací mříží, o níž se kdyňští lvi opírají, narážíme tu na různé nejasnosti. Víme, že Kdyně nikdy neměla městské opevnění, kterými se zejména královská města ve svých znacích chlubila, a spoléhala na hrad Rýzmberk jako své útočiště. Stylizovaná věž ve znaku Kdyně představuje zřejmě jednu z věžových bran, kterými se vjíždělo na hlavní kdyňské náměstí a po nichž už zůstaly jen pomístní názvy „V bráně“ (u lékárny) a „U brány“ (r. 1649 na hranici Kdyně s Brnířovem). Někteří badatelé soudí, že šlo jen o prosté průjezdy ve zdi, proti čemuž však svědčí právě kdyňský znak s věží, zlatou padací mříží a třemi „čučky“ na střešní římse. Právě čučky, které jsou na honosné kdyňské věži místo cimbuří, svědčí o její unikátnosti, a tím i o její reálné existenci. Jsou tu ovšem také důvody další. Od svého založení měl majitel hradu Rýzmberka, v sledované době právě Jiří z Gutštejna, privilegium cla na čtyřech silnicích: vedle kdyňské na stříbrské, nýrské a tepelské. V 16. století se vybíralo ve Kdyni clo z koní, vína a piva, v r. 1579 byli ve Kdyni dva výběrčí cla. Eduard Maur dokládá, že výnos ze cla ve Kdyni v letech 1612–1617 čítající 5.621 kop grošů českých převyšoval výnosy ze cla v Domažlicích (1.221 kop gr. č.), v Klenčí (2.556 kop) a v Nýrsku (1119 kop).

Nepochybně tedy ve Kdyni musela fungovat celnice. Pěkný příklad stylizované celnice ve znaku představují Hartmanice na Šumavě. Jan Pelant blasonuje hartmanický znak následovně: modrý štít v němž je uprostřed stříbrná kvádrovaná věž, která má nad otevřenou bránou tři obdélníková okna a nahoře je zakončena cimbuřím o pěti stínkách a červenou stanovou střechou se zlatou makovicí. V bráně je černá vytažená mříž a pod ní u okraje štítu zlatá nádoba na sůl (prostice). Hypoteticky můžeme předpokládat, že některá z kdyňských věžových bran fungovala jako celnice. Byl to běžný úzus, jak nás zpravuje listina krále Vladislava II. Jagellonského z r. 1496, v níž povoluje Bydžovu vybírat v městských branách clo stejně jako města královstvie našeho Českého v bráně cel svých obvykli sú bráti a zdvihati a bez všeliké překážky.

Plastika ležícího lva na bráně bývalé kdyňské přádelny s městským znakem nesouvisí. Brána byla podle K. Kuči vystavěná společně s dvěma domky na náměstí již 1834 – 1838. Monumentální korunovaný lev s žezlem mezi tlapami souvisí s vídeňským velkoobchodníkem a bankéřem Jakobem Mathiasem Schmidtem, jenž koupil r. 1768 vlnařskou manufakturu hrabat Stadionů a získal r. 1770 od císařovny Marie Terezie právo mít ve znaku českého lva s nápisem K. K. privilegirte Wollen Zeugfabrik zu Neugedein (Císařsko – královská privilegovaná továrna na vlněné zboží v Nové Kdyni). Na bráně byl původně nápis K. K. PRIV. WOLLZEUG FABRIK, za totality tu býval nápis SVĚTOVÝ MÍR – CÍL SOCIALISMU a dnes tu čteme KDYŇSKÁ PŘÁDELNA - ZALOŽENO R. 1769. Autora plastiky lva se mi nepodařilo dohledat. Jindřich Šimon Baar však vzpomínal na „pověst“, kterou ve Kdyni jako osmiletý slyšel, totiž že kamenný lev jednou za rok o půlnoci oživne, seskočí z brány, dojde k blízké kašně na náměstí, napije se z ní a zase vyleze bránu.

Nakonec nelze opominout čtvrtého lva na kdyňském Náměstí proti radnici. Jedná se o heraldický štít na kavárně Bílý lev (bývalý hotel „U bílého lva“) umístěný na římse nad balkonem. Zdejší lev pochází sice z dob Rakouska – Uherska, ale je korunovaný a dvojocasý, zkrátka pravý český lev Přemyslovců, jakoby protivník habsburských lvů ve znaku na radnici. Ale to už je jiná kapitola.

Jiří Jánský