Nejoblíbenější učitelkou roku 2010/2011 se stala Jindra Mastná z OA, VOŠ a SZŠ v Domažlicích. Ze sedmadvaceti nominovaných učitelů středních a základních škol našeho regionu získala od čtenářů Domažlického deníku 267 hlasů. Čtyřiačtyřicetiletá Jindra Mastná bydlí v Kolovči, má dvě děti a učí už od roku 1991. Základní školu vychodila v Kolovči, poté vystudovala Střední ekonomickou školu v Klatovech a ve studiu pokračovala na Vysoké škole v Praze v oboru učitelství ekonomických předmětů.

Stala jste se nejoblíbenější učitelkou roku, co tomuto ocenění říkáte?
Moc mě to překvapilo a samozřejmě potěšilo. Pro každého učitele je takové ocenění velice milé a potěší ho, že jeho práce někoho osloví. Myslím si ale, že oblíbených učitelů, kteří by si toto ocenění zasloužili, je mnohem více.

Měla jste jako žákyně či studentka nějakého oblíbeného učitele, který vás například ovlivnil při volbě vašeho zaměstnání?
Skvělých učitelů jsem zažila celou řadu. Ze základní školy ráda vzpomínám na paní učitelku Kalíškovou, která dnes učí na domažlickém učilišti. Na střední škole jsme spíše uznávali odborníky, jako byl Václav Šindelář, který nám dal základy účetnictví, z nichž jsme dlouho potom ještě čerpali.

Byla jste vzorný žák?
Nevím přesně, jak vypadá vzorný žák. Každý máme za sebou nějaký ten vroubek z dob studií.

Chodila jste někdy za školu?
V tomto směru jsem byla vzorná. Tenkrát to bylo ale jiné než dnes. Byli jsme více hlídaní a u každé maličkosti, kterou jsme provedli, hned figurovali rodiče, takže jsme si toho moc nedovolili. Chodit řádně do školy byla prostě přirozená povinnost.

Jaké jste měla vysvědčení a používala jste někdy taháky?
Asi nebudu už tak oblíbená, když řeknu, že jsem měla většinou vyznamenání, ale bylo to tak. A z taháků jsem samozřejmě taky opisovala. Jenže my jsme si takový tahák museli nejdřív sami napsat, a to už byla určitá forma učení, protože při jeho výrobě jsme si ledacos zapamatovali. Dnes napíše tahák jeden student a ostatním dvaceti ho okopíruje a to už nemá vůbec žádný efekt.


Tolerujete studentům taháky?

Tak to v žádném případě. Vždy jim ale řeknu, když vás neuvidím, tak si to klidně opište, protože se to stejně budete muset naučit. Po maturitě se studenti většinou sami přiznají, co všechno se jim povedlo během studia opsat.


V čem jste vůči žákům nekompromisní, co neodpustíte?
Jsem velice přísná, co se týká vztahů, které mezi sebou mají, například když se k sobě chovají ošklivě. Neodpouštím také podvádění.

Jaké byly vaše oblíbené a naopak neoblíbené předměty?
Nemusela jsem dějepis. Dějiny mě sice vždycky bavily a baví, ale nemám v hlavě časový přehled a nepamatovala jsem si časové souvislosti. Celkem ráda jsem měla matematiku a na střední škole mě velice bavily odborné předměty, jako třeba ekonomika, účetnictví.

Kdybyste se měla znovu rozhodnout pro povolání, byla by vaše volba stejná?
Rozhodla bych se stejně, mám svoji práci ráda.

Co vás na ní nejvíc baví?
Určitě je to kontakt se studenty. To je pro mne základ. Kdyby tomu tak nebylo, mohla jsem jít už dávno dělat ekonomku do praxe. Jenže právě to zlobení se studenty by mě asi chybělo.

Co vás ve vaší profesi nejvíce zatěžuje?
Administrativa, která všechno zdržuje a je jí stále více.

K maturitě jste za ta léta dovedla už spoustu studentů, stýkáte se s některými ještě dnes?
S některými ano. Jsme rádi, když se s bývalými studenty potkáme a oni se zastaví a dají se do řeči. Někteří se hlásí i po šesti letech od studií. Mnohdy už je ani nepoznáme, ale oni se sami přihlásí. To, že na nás nezapomněli vždycky potěší.

Jak trávíte prázdniny a jaké máte plány letos?
Letos vycestuji s rodinou na týden do zahraničí. Jinak většinou prázdniny trávíme nějakým tím výletem na kole, nebo jedeme na týden na nějaké pěkné místo tady v Čechách. Pracuji na zahrádce a dodělávám resty kolem domu. A samozřejmě si dopřeji relax s pěknou knížkou.

Co byste studentům vzkázala?
Ať se snaží co nejvíce vzdělávat. Do školy nechodí proto, aby dostávali známky, ale aby něco věděli a uměli. V současné době vyžaduje trh práce velké znalosti, na něž jsou zaměřená i výběrová řízení. Je ale těžké dávat středoškolákům takové rady. Že je to pravda si uvědomí až na dalších školách, kdy budou všechno, co se na střední naučili, potřebovat.