Ač ona má „hotelovku“ a on vystudoval tvůrčí psaní, věnují se úplně jinému oboru. Vrhli se na chov koz, když dílem čerpali ze zkušeností nabytých při pobytu na Novém Zélandu a dílem z rad z internetu. Zřídili si malou sýrárnu a během několika let svoje výrobky zdokonalili natolik, že jejich čerstvý kozí ořechový sýr byl teď dokonce oceněn značkou kvality Regionální potravina.

Manželé, jimž je shodně jedenačtyřicet, jsou spolu už sedmnáct let. Vychovávají dvě děti, jedno své a jedno v pěstounské péči. On je rodák z Nymburka, ona z Litoměřic, ale žili spolu v Praze. „Já jsem studovala střední hotelovou školu, pak jsem se věnovala jazykům, dělala jsem vše možné, i třeba rekvalifikaci asistent sociální péče… Kdysi jsem dokonce chtěla stavět dětský domov,“ vzpomíná s úsměvem Helena. Její manžel vystudoval soukromou vysokou školu, která mu předurčovala roli novináře, ale na rozdíl od mnoha svých spolužáků v oboru nezůstal. Spolu s manželkou dali přednost cestování. „Promoci jsem měl v roce 2007. Dva dny po ní jsme odjeli na Nový Zéland a tam jsme pracovali na farmách. Pak jsme projeli ještě jihovýchodní Asii, vrátili jsme se až v roce 2009. Byla krize, v té době bylo v Praze těžké se uplatnit,“ vysvětluje Adam.

Koncert Eduarda Palaty v dole na slídu v Domažlicích.
V dole na slídu v Domažlicích byl koncert, zahrál tam na saxofon Eduard Palata

Ten poznal chalupu v Sezemíně nedaleko Poběžovic mnohem později než jeho žena, která tam jezdila už jako dítě, neboť její rodině objekt, nesoucí dnes název Horní chalupa, patřil. Pro pár ale byla chalupa nejprve jen základnou. „Odsud jsme vyráželi na cesty po Chodsku a hledali nějakou ruinu, kterou bychom opravili, protože se nám tento kraj líbí,“ líčí Březovský. Nakonec se ale - i vlivem okolností - rozhodli, že nebudou hledat jinde a v Sezemíně se usadí.

Dojili dva tisíce krav

„Původně jsme měli plán pěstovat zeleninu, dělat bio bedýnky a podobné věci, ale nakonec jsme zjistili, že to je nereálné,“ vzpomíná Adam. A tak rozhodly zkušenosti, které načerpali při pobytu na farmách na Novém Zélandu. „Napřed to byla jablka, jahody, vinice a podobně, ale když jsme tam byli i v zimě, tak jediné, co jsme sehnali, bylo dojení krav. Šlo asi o dva tisíce krav na obrovské farmě, což nebylo kdovíjak ideální, ale svým způsobem to byla svoboda, bylo to venku, v horách. Na Zélandu jsme poznali práci se zvířaty i odlehlost. Byli jsme sto kilometrů od civilizace a jednou za deset dní jsme jeli na velký nákup. Helena se tam naučila péct i chleba. Byli jsme dost izolovaní a zjistili jsme, že nám to nevadí,“ líčí Březovský. „Možná naopak. Vydržíme spolu sami i po letech, vždyť i tady jsme tak trochu izolovaní,“ doplňuje jeho polovička.

Pejsek Míša byl krutě týrán, v péči Psího domova Nora je už čtyři měsíce.
Tyran psa vyhráno nemá, přece jen může skončit v kriminále

I díky zkušenostem z druhé strany zeměkoule se rozhodli, že začnou s chovem koz. V roce 2013 si přivezli první kůzlata. Dva roky trvalo, než vyrostla, připustili je a začali je dojit. Vše se učili za pochodu. „Naučili jsme se to, jak to šlo. Přišla koza s mlékem a prostě jsme to z ní museli vymačkat. Sledovali jsme internetové blogy, měli jsme knihu, kde je vše popsáno. Jeli jsme třeba i do Krušných hor na farmičku, kde se chovu koz věnují,“ vzpomíná Helena.

„Začínali jsme se speciálním plemenem, anglonubijskými kozami, to byla tehdy móda. Všude jsme četli, že mají hodně mléka a v něm hodně bílkovin, že je na výrobu sýra nejlepší. Když mají dobré podmínky, tak možná ano, ale v našem kraji se jim úplně nedařilo, jsou hodně náchylné. My potřebujeme klasické pastevní plemeno. Máme tedy českou bílou a českou hnědou krátkosrstou. Ty vydrží, jsou zvyklé na české podmínky. My u nás kozy nerozmazlujeme, hlavně pastva, v zimě seno, a dáváme jim trochu šrotu,“ přidává Adam s tím, že aktuálně chovají 23 dospělých koz, z toho dvacet se dojí. Plemenné kozly, které mají dva, připouští od srpna do října, aby se kůzlata rodila ideálně na konci ledna či v únoru.

Jogurt ani kefír nelákaly

Dojí jedenkrát denně, v létě získají za den ke třiceti litrům mléka. To zpracovávají v malé sýrárně, kterou si zřídili v roce 2018. „I tu jsme budovali podle internetu, pak jsme požádali o registraci,“ přiznává Helena.

Natáčení sedmého dílu čtvrté řady, nazvaného Nešťastný vrah, jejž TV Nova vysílala v repríze v neděli 15. října 2023.
Policie Modrava stále kraluje. Nové díly ale nebudou, trvá na svém Soukup

„Teď vyrábíme zejména čerstvý sýr, a to v pěti příchutích. Buď čistě bílý nebo s ořechy, s pažitkou, s bylinkami či česnekem. Dále děláme polotvrdý sýr, který je lisovaný a připomíná goudu nebo eidam, dá se i nastrouhat. Vyrábíme ještě halloumi na gril, které je dost oblíbené, a teď zkoušíme camembert, který je zatím ve fázi experimentu. Zjišťujeme, zda by o něj byl vůbec zájem, zda lidem chutná,“ říká Adam. „Zkoušeli jsme jogurty, ale ty se neprodávaly, i o kefír byl minimální zájem,“ doplňuje Helena, proč už některé z výrobků v nabídce nejsou.

Citlivé mléko

A jak se vůbec kozí sýry vyrábí? „Mléko se nejdříve pasteruje, pak se zchladí na potřebnou teplotu, aby se do toho dala přidat kultura a syřidlo. To tam dáváme většinou večer a druhý den se produkt rozkrájí a dává do forem, v nichž je 36 hodin. Pak se zabalí a distribuuje,“ popisuje stručně Helena.

Spolu s manželem se shoduje, že výroba z kozího mléka není právě jednoduchá, neboť je velmi citlivé. Záleží podle nich na tom, co kozy ten den žerou, takže může být každý den jiné. Chuť se navíc mění i během sezony, třeba teď na podzim je mléko tučnější, není tak vodové.

Ivana Vodehnalová (v brýlích) u plzeňského městského soudu
Pomoc žádali stařenka, dcera i soused marně, operátorka záchranky trestu unikne

Ke zlepšení chuti výrobků pomáhá i nová technika. „Pořídili jsme dojičku a už nedojíme ručně, což je na kvalitě znát, stejně jako třeba pořízené chlazení. Stále se výrobky snažíme zlepšovat, teď mi ten způsob přípravy přijde dokonalý,“ usmívá se Březovská.

V plánu je i krámek

Její manžel doplňuje, že kozí mléko je nejlépe stravitelné ze všech, je zdravé, lehké. „Lidé mají hodně předsudků, zejména starší, bojí se ochutnat, že to smrdí. Pamatují si to tak z dětství, ale to šlo třeba o mléko od koz uvázaných celý život ve chlívku, které nikdy neviděly sluníčko. Když pak ochutnají naše mléko, jsou překvapeni. Můj brácha byl vyloženě zklamaný, že nesmrdí kozou,“ směje se Adam.

Olympic v Klatovech.
Vyprodaný sál v Klatovech si užil legendární Olympic, lidé tleskali vestoje

Výrobky prodávají primárně ze dvora, dodávají je i do jednoho obchodu v Domažlicích na náměstí. „Časem bych tu rád měl kamenný sklípek, kde by sýry zrály, lidé by se tam mohli chodit dívat. V rohu stodoly bychom rádi udělali krámek, aby lidé nemuseli chodit přes maštal. A jednou bychom tu chtěli zřídit občerstvení, které v okolí chybí, byť vede kolem cyklotrasa a blízko je Starý Herštejn, turisticky atraktivní místo,“ prozrazuje Březovský.

A jaké mají ceny? Například čerstvý ořechový kozí sýr, jenž uspěl letos v soutěži Regionální potravina a který váží minimálně 150 gramů, stojí 70 korun. Jak se oba manželé shodují, jen výrobou sýrů by se uživit nemohli. Nabízejí proto třeba i ubytování v pěkně upravené maringotce.