Jiří Němec, zaměstnanec marketu, Domažlice
Co si tak vzpomínám, dárků bylo hodně – aktovkou počínaje, přes dvoupatrový penál, a to nemůžu vynechat ani autodráhu nebo mašinku TT s vagóny na kolejnicích, dále mercedes na dálkové ovládání a modely letadel na slepování.
Daniela Hrubá, kadeřnice a amatérská malířka, Srby
Pamatuji si, že jednou jsem jako malá školačka měla obrovskou radost z fixů a pastelek, to je u mě celkem normální a pastelky zůstaly v mé oblibě dodnes. Ale asi úplně největší jsem měla z polského kazeťáku Unitra a džín. Obojí jsem dostala, když mi bylo dvanáct, třináct. Ráno džíny, večer kazeťák, protože mám na Štědrý den narozeniny. Tenkrát jsem se z těchto dárků samou radostí nemohla vzpamatovat.
Lenka Dvořáková, modelka, Kdyně
Myslím si, že mi mohlo být tak pět let a chodila jsem ještě do školky, když jsem pod stromečkem našla barbínku. K ní byla spousta oblečení, takže jsem ji mohla převlékat, měnit jí sukýnky a to mě moc bavilo. V té době to u nás bylo nedostatkové zboží, naši mi ji sháněli někde v Německu.
Jana Záhořová, ředitelka mateřinky, Trhanov
Největší radost jsem měla asi z panenky – to mi byly 3 roky. Pak taky ze stromečku, na kterém byly foukané čokoládové ozdobičky, dodnes si pamatuji krásně barevného papouška a také černouška. Běžně nebyly k dostání, bylo to něco nádherného.
Jiří Poór, moderátor v rozhlase, Domažlice
Nejvíc jsem asi koukal a byl překvapený, když bylo pod stromečkem připravené moje první, hezké, krásně blikající kolo. Pak moc potěšila autodráha, kterou jsme měli na zemi snad ještě v červnu a taky klasika – angličáky – bez nich by to nebyly Vánoce. Mohlo mi tehdy být tak sedm, osm roků.
