O pohřby a záležitosti s nimi spjaté se starala pohřební bratrstva a pečlivě byla vybírána i místa k zakládání židovských hřbitovů, neboť s hrobem do budoucna nemělo být nikdy hýbáno. Kdyňští židé pohřbívali své mrtvé převážně na židovském hřbitově v nedaleké Loučimi, nicméně to bylo možné až od roku 1842, k němuž bývá datován vznik tohoto pohřebiště. V časech před vznikem loučimského židovského hřbitova bylo nutno využívat nekropolí na místech od Kdyně poměrně vzdálených. Pohřbívalo se třeba až ve vzdáleném Ronšperku, dnešních Poběžovicích či v Nýrsku nebo Janovicích nad Úhlavou, tedy na území dnešního Klatovska, jehož hranice leží celkem blízko Kdyni.

Pokud bychom alespoň letmo měli možnost projít pohřební matriky, vedené ve Kdyni v 19. století, zjistíme, že roku 1819 zde zemřela Kateřina Hahnová v úctyhodném věku 74 let. Další žena z židovské rodiny Hahnů, rovněž Kateřina, zemřela v roce 1823 ve věku 49 let, devětasedmdesátiletý Isák Beck odešel z tohoto světa k roku 1829. Téhož roku zemřel i Israel Hahn, který se poněkud vymyká svým věkem z vyjmenované řady zesnulých. V čase úmrtí, v roce 1829, bylo Israelu Hahnovi teprve 18 let! Anna Geschmanová, která zemřela roku 1831, se dožila šestaosmdesáti let. Jan Hahn, zesnulý v témže roce, dosáhl čtyřiasedmdesátého roku života. Roku 1833 se naplnil čas Kateřiny Bacharachové, rozené Eisigové, původem z Trhanova, která byla manželkou Mojžíše Bacharacha. Zajímavé je, že šestašedesátiletý Mojžíš Bacharach svou ženu následoval ještě téhož roku.

Ke kdyňské obci příslušeli i židé usídlení v blízkém Prapořišti. Zde údaje převzaté z úmrtních matrik pomáhají ilustrovat životní těžkosti, jimiž ovšem čelili nejen židé – vysoká úmrtnost dětí či nebezpečí nakažlivých chorob, které mohly někdy ohrozit i celou rodinu. Maličký David Löwy, zesnulý roku 1818, byl pouhé dva měsíce starý. Adam Glauber, který zemřel téhož roku, odešel ve věku 56 let. To v roce 1809 Josef Löwit zemřel jako čtyřiasedmdesátiletý a Eva Lowitová se dožila 62 let. Maličká Marie Augsteinová, zemřelá roku 1825, se dožila pouhých 17 týdnů. Kateřina Augsteinová umřela v roce 1827 pouze dvouletá a Terezie Lazarová, která odešla z tohoto světa roku 1829, žila pouhé 4 měsíce. Velká tragédie postihla ve stejném roce děti rodiny Glauberovy: Adam Glauber zemřel stár jen devět a půl roku, Josefce Glauberová táhlo teprve na čtvrtý rok a Jakoubek Glauber podlehl ve věku pouhých 8 týdnů. Roku 1829 zemřely tedy všechny děti z Glauberovy rodiny, s největší pravděpodobností na nějakou nákazu. Roku 1832 zesnula Rebeka Glauberová ve věku 68 let. Mina Pittnerová se roku 1833 dožila pouhých 7 týdnů a Sárinka Schwarzkopfová ve stejném roce jen dvou a půl roku svého mladého života. Smutný je i strohý matriční zápis hlásající, že v roce 1834 zemřel maličký Emanuel Weiß, starý pouhých 9 měsíců a mrňátko Rebeka Klauberová v témže roce žila pouhých 9 dní! Adámek Schwarzkopf zemřel roku 1836, kdy mu byly pouhé 4 roky. Matyáš Kraus zesnul v roce 1837 ve věku 67 let. Smutně působí i údaj o Evě Lewitové, která roku 1838 zemřela ve svým způsobem nejlepším věku, svých 26 letech.

Stejného roku zemřel další malý človíček ze židovské obce v Prapořišti, Tobiáš Glauber, který se dožil pouhých 20 týdnů. Dobové matriky i s pomocí takovýchto velmi strohých výčtů, uvádějících jméno, věk a rok úmrtí zesnulého, přesto pomáhají ilustrovat dobový život židů ve Kdyni i v okolí. Můžeme se často jen domnívat a usuzovat z náznaků, jak se dané rodině žilo i co vše ji mohlo s určitou pravděpodobností postihnout. Jako by se tak alespoň zčásti strhávala se závojem času i určitá anonymita, jíž byla historie židů v našich zemích postižena nejprve za okupace a během druhé světové války, později, ve druhé polovině dvacátého století, i vlnou určitého oficiálního nezájmu.

David Růžička