Fenka hladkosrstého jezevčíka Elsa od Širočiny se svému pánovi 31letému Radku Haladovi, původem z Hájku u Všerub, odměňuje za péči již jí věnoval. Inženýr – absolvent Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Č. Budějovicích, jehož koníčkem je myslivost, si ji jako kamarádku pořídil v dobách studia.

Eliška, jak jí Halada říká, je pětiletá fenka jezevčíka dlouhosrstého standard.

„Prakticky jsem nečekal, že bude takhle dobrá. Musím přiznat, že když jí byly přibližně tři roky, utrpěla úraz, při kterém měla zlomenou pánev a hrozilo jí utracení. Protože ještě předtím absolvovala různé lovecké zkoušky, při kterých jsem si uvědomil, jak je dobrá, nechtěl jsem ji v žádném případě ztratit. Veterinář, kterého jsem s ní tehdy navštívil, mne odkázal do Plzně. Tam si protiřečili a jen ze mne tahali peníze. Nakonec jsem skončil s Eliškou u doktorky Oplové v Klatovech, která mi doporučila, abych počkal, že jí kost sroste i bez operace a bude to dobré," popisuje Halada chvíle, kdy to bylo s Eliškou vážné.

Fenka se nakonec pomalu ale jistě ze všeho dostala a nedávno se dokonce stala mezinárodní šampionkou. „Jednalo se o mezinárodní barvářskou soutěž pod záštitou Světové unie jezevčíků, a to v kategorii Dvacetihodinová stopa. Stopy byly vytyčeny ve Vojenských lesích Malacky a byly dělané krví, po myslivecku barvou," upřesňuje Halada.

Při soutěži ve slovenském lese čekalo na Elišku úplně jiné prostředí, než na jaké je zvyklá od nás z Českého lesa.

„Na mezinárodní soutěži jsou úplně jiné podmínky, než na okresních a dalších soutěžích, kde je stopa dlouhá pět set až šest set metrů a použije se na ni půllitr, na okresních často litr barvy (krve – pozn. red). Na této mezinárodní soutěži jsou to pouhé tři decilitry, navíc jsme šli po stopě staré přes 20 hodin. Nejde za vámi rozhodčí, který v případě, že sejdete z trasy, zapíská a upozorní vás. Tady jsme šli kilometr do lesa a ukázali nám jen začátek. Zbytek už byl na Elišce," přibližuje soutěž Halada a dodává, že cestou ještě musela Elsa najít značky – dřívka, která byla důkazem, že nesešla ze stopy a nedošla do cíle zkratkou.

Na světové soutěži se především hodnotí počet sebraných značek a poté až čas. „Při soutěži bylo počasí, které psům příliš nevyhovovalo. Bylo horko, při němž se stopa rychle odpařuje, krve zůstane minimum a zbytek ještě ´sežerou´ mravenci. Les byl suchý, navíc místy na pískovém podloží. V tamním borovém lese jsem po dvou stech metrech nevěděl, kde je vpravo a kde vlevo," líčí.

„Eliška nejenže závod vyhrála, ale ještě rozhodčí uvedli, že byla lepší než vítěz na 40hodinové stopě. Proto získala ještě titul Mezinárodní vítěz v práci na barvě. Její štěňata budou mít uvedené v rodokmenu, že jejich matka něco takového dokázala," zakončil vyprávění Halada.