Bez okázalostí a oficialit si přála navštívit místa, kde žila její japonská babička Mitsuko, paní Barbara Coudenhove-Kalergi.

Kdo je paní Barbara Coudenhove-Kalergi

☛ Narodila se 15. ledna 1932 v Praze jako česká občanka německé národnosti. Rodina žila až do odsunu v roce 1945 ve vilce v průmyslové dělnické čtvrti na Smíchově.

☛ Jejími prarodiči byli poslední obyvatelé poběžovického zámku – diplomat, hrabě Jindřich Coudenhove-Kalergi (1859–1906) a jeho japonská manželka Mitsuko Aoyama (1874–1941). Otec byl právník a japanolog Gerolf Coudenhove – Kalergi (1896–1978) , matka Sophie pocházela z maďarského šlechtického rodu Pálffy.

☛ Barbara Coudenhove-Kalergi žije v Rakousku nedaleko Vídně. Původně chtěla být tlumočnicí, ale studia přerušila a zvolila si novinařinu.

☛ Pracovala pro významná rakouská média, proslavila se cyklem radio dokumentů o zemích východního bloku, o Polsku a o Československu zejména v době sovětské okupace v roce 1968.

☛ Do svého rodiště se vrátila, v letech 1991 až 1995 působila v Praze jako korespondent rakouské televize ÖRF.

☛ Dnes jako novinářka ´na volné noze´ píše pro české a rakouské noviny a je autorkou knih pojednávajících o historii a současnosti zemí bývalého východního bloku. Za publicistiku získala řadu významných ocenění.

☛ Prezident Václav Havel jí udělil roku 2001 Řád T. G. Masaryka IV. třídy za podporu demokracie a lidských práv.


Vítala proto vzácnou návštěvu spolu se svojí pravou rukou Dominikou Adamcovou a jako překladatelku si pozvala místní učitelku Evu Hegrovou. „Poprosila jsem ji, aby byla mojí oporou, pokud by mi v němčině došla slova," vysvětluje Podskalská.„O návštěvě paní Barbary Coudenhove-Kalergi jsem se dozvěděla zhruba týden předem. Oslovil mne pan Bernhard Setzwein, což je bavorský spisovatel a novinář, který žije ve Waldmünchenu. Přála si soukromou návštěvu, proto při ní nebyl přítomen nikdo z vedení města ani ze školy. Řekla bych, že o to více byla pro nás očekávaná návštěva srdeční záležitost," popisuje Jana Podskalská, vedoucí MKIS Poběžovice.

Vnučku posledního obyvatele poběžovického zámku přivítali v prostorách tamního infocentra.

„Barbaře Coudenhove-Kalergi jsme nechali ve zdejším květinářství u Elišky Váňové udělat kytici v japonském stylu. Paní Barbara to hned poznala. Dále jsme pamatovali na její zdraví a na červené krvinky jí věnovali lahev vína. Dostala od nás také tři knihy: Po stopách zaniklých vsí Domažlicka, Ze zámeckých kuchyní a Dobrohostové z Ronšperka – všechny z nakladatelství Zdeňka Procházky.

Překvapila své hostitele

A prvotní pocity hostitelů?

„Překvapilo nás, že paní Barbara hovoří krásnou spisovnou češtinou, i když je trochu slyšet cizí přízvuk. Rozuměla naprosto všemu a dokázala vtipně odpovídat. Byla velice srdečná, oslovovala nás přátelsky Janino a Domčo," prozrazuje o vzácné návštěvnici vedoucí MKIS a dodává, že si dokonce pochovala i její tříměsíční dceru – čirou náhodou svoji jmenovkyni.

V zámku, kam návštěvu poběžovické ženy zavedly, ji velice překvapila a zároveň jí udělala radost jedna určitá věc, pro někoho zanedbatelná maličkost.

„O work campu v roce 2012 jsme nalezli při uklízení zbytek kachlových kamen. Měla z toho radost, neboť kamna znala jen z vyprávění a myslela si, že už neexistují," vypráví Podskalská.

Jak se dívá na stav zámku

Co říkala stavu zámku a co například malbám, které jsou místo oken?

„Byla každopádně nadšená, když jsme jí popisovali, co které okno znamená, a zajímala se o lidi, kteří je malovali. ´Proč tu nejsou?´ ptala se. Vysvětlili jsme jí, že návštěva byla ohlášena jako soukromá. Nechala si také vyprávět, jakým způsobem jsme čistili prostory zámku a jeho okolí. Byla u vytržení, když zjistila, že se uklízelo – až na jediný den, kdy nám pomáhal bagr – všechno ručně. Nechápala to a neskrývala nadšení," popisuje vedoucí MKIS.

Návštěva zámku, který se nachází ve stavu, v jakém je, prý pro vnučku Mitsuko nebyla skličující, jak by se dalo očekávat.

„Každopádně na ní bylo vidět, že ze stavu zámku je trošku smutná. Na druhou stranu byla potěšena tím, že my – řeknu-li to zjednodušeně – cizí lidé, uklízíme a udržujeme odkaz jejich rodiny. Byla rozechvělá a řekla bych i nakažená naším optimismem. Sama říkala, že oprava zámku bude stát mnoho peněz a vyžádá si dlouhé roky práce, ale odcházela s tím, že stav zámku pořád není tak hrozný," s potěšením konstatovala Podskalská.

V Poběžovicích zanechala obrovský dojem

„Paní Barbara nám učarovala svým šarmem a charismatem i tím, co z ní vyzařovalo. I kdyby nepatřila do hraběcí rodiny, byla bych z ní stejně tak unesená. Nemohla jsem uvěřit tomu, že 15. ledna oslavila 82. narozeniny," říká s úctou a obdivem vedoucí MKIS.

Z Poběžovic spolu s vzácnou návštěvou a jí předanými dárky putovaly až do Rakouska ještě dvě neobvyklé věci.

„Vymyslela to vše Dominika. Poprosily jsme paní Barbaru, zda by na hrob své babičky Mitsuko mohla za nás předat kytici – suchou vazbu, a zapálit za Poběžovické svíčku. A vyšlo to!" zakončila s potěšením Podskalská.