Adélka je soukromé zařízení a aktuálně do ní chodí 45 kluků a holek, někteří z nich mají hendikep. „Všechny děti spolu fungují, pomáhají si, soucítí jeden s druhým. To je naše priorita,“ říká Vladislav Halík, ředitel mateřské a základní školy, jež stojí na alternativních metodách výuky. Právě proto tady žáci nedostávají klasicky známky, ale učitelé je hodnotí slovně. „Na prvním místě vidíme dítě. Řešíme s ním, v čem je dobré, jak ho povzbudit, ale také kde přidat. Známky vám toho o člověku moc neřeknou,“ pokračuje.

Sotva domluví, už na něj volají kolegové, aby se ujal předávání vysvědčení. Tomu předcházelo promítání fotek ze společných akcí a rekapitulace, co se komu líbilo a nelíbilo. Na stupínek zve žáky postupně. „S Adélkou z první třídy je legrace. Hodně toho ví a vypráví nám, někdy až moc, ovšem jinak je to skvělá výtvarnice. Prozraď, čím chceš být,“ vybízí ji ředitel. „Spisovatelkou,“ prohlásí sebejistě Adélka a později doplňuje, že námět na svou první knihu už má vymyšlený. „Příběh bude o mluvícím pavoukovi. A udělám k němu i obrázky,“ svěřuje se.

Dobrovolní hasiči z Poběžovic vyrazili pomáhat na jižní Moravu, kde se minulý čtvrtek prohnalo ničivé tornádo.
Po tornádu je spoušť jako po válce, líčí situaci na Moravě dobrovolný hasič

Zanedlouho přichází na řadu druhák Zdeněk. „Ten mi prozradil, že je letos líný. A víte proč, děti?“ doptává se Halík. Nakonec se školák sám přiznává: „Když já pořád koukám po Adélce,“ říká Zdeněk a děti se smějí a tleskají mu. Ostatně v přátelské a zábavné atmosféře se nese i zbytek programu. Na jeho konci všichni vycházejí na dvorek a společně si začínají zpívat píseň a zároveň školní hymnu Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo.