V životě by si 20letá absolventka Střední zemědělské školy Horšovský Týn, dnes studentka České zemědělské univerzity v Praze nepomyslela, že se z ní stane osoba, jíž bude svěřena důležitá estetická příprava krav na přehlídku krásy. Jaroslava Janská ze Staňkova si při nedávné výstavě vyzkoušela hned několik ´profesí´.

Na Mrákovské výstavě nebyla poprvé a také dobře ví, co příprava krav na výstavu obnáší.

„Poprvé jsem se přípravy krav do Mrákova zúčastnila v době, kdy jsem byla ve třeťáku na zemědělce. Já, jedna spolužačka a kluci ze třídy jsme měsíc před výstavou začali učit krávy ´chodit´ tak, aby při výstavě mohly být předváděny vodičem. To se objíždějí stáje, krávy určené pro výstavu se vyvedou, venku stojí traktor s valníkem, za který se krávy přivážou. To proto, že na ruce by je nikdo neutáhl. Traktor jede pomaličku na jedničku, a krávy se tak učí pomalu chodit, protože mají tendenci popojít a stát. Asi po týdnu jsou naučené a vy je můžete zkoušet brát ´na ruku´. Vy jdete, máte na krávě ruku a snažíte se ji vést. Pokud je mezi kravičkami nějaká vzpupná, chůzi za valníkem si musí zkoušet ještě déle," popisuje Janská.

Naučit krávy hezky chodit však nebylo jediné, co bylo při přípravě na výstavu třeba.

„Ze stájí nejsou krávy právě nejčistší. Před výstavou se umyjí, odmočí se jim z těla zaschlé nečistoty a před výstavou se tak děje několikrát. Při prvním mytí se kravička kompletně oholí, aby její srst nebyla dlouhá a byly dobře vidět linie jejího těla. S předstihem před výstavou ještě jezdí za kravami odborník, který je přeholí a nevynechá ani vemena. Pokud mají převážnou část těla bílou, po oholení vypadají legračně, jsou růžové jako prasátka. To vše se dělá kvůli tomu, aby jim srst rovnoměrně dorostla," vysvětluje vysokoškolačka.

K pomoci při letošní mrákovské výstavě byla vyzvána.

„O pomoc mne požádal pan Šaloun. Navíc, když jsme domlouvali strategii, mi řekl: ´Jarko, ty povedeš Fanatičku!´ V té chvíli jsem věděla, že právě při vedení této znamenité krávy si musím dát moc záležet," říká Janská.

Na výstavě to však nebyl jediný úkol vysokoškolačky, neboť holštýnky na předvádění nakonec pomáhala chystat.

„Před dvěma roky, když přijeli do Mrákova Holanďané, většina z nich pomáhala s mytím krav přímo na výstavišti. Byli mezi nimi i dva frizéři, kteří je před výstavou připravovali, aby byly krásné. Letos však přijel jako frizér jen Evan Leifting . Výstava byla ve středu a my jsme spolu s ním už v pondělí a v úterý objížděli stáje a holili jsme kravičkám do správné délky hřbetní linii a zvedali na ní srst. To proto, aby byly připravené na středu, kdy se jim pomocí kartáče a fénu dělalo totéž, jen s tím rozdílem, že na závěr se vše zafixovalo lakem. Pro Evana by bylo dost náročné ´načesat´ pro výstavu přes sto krav. Zeptala jsem se ho tedy hned první den, zda bych mu nemohla pomoci," říká k počátkům své frizérské kariéry Janská.

Holandský frizér její nabídku rád přijal.

„Velice mi pomohl už tím, že si stoupl za mne a vedl moje ruce. Učil mne tahy fénem a já potom ve středu připravoval spolu s ním ´modelky´ na výstavu. Nemohu říci, že by mne to za tři dny naučil, ale snažila jsem se, vždyť šlo o pomoc bližnímu svému (smích). Byl by jinak chudák na všechny krávy sám," podotýká Janská s tím, že i tak panoval stres a obavy, aby byly všechny krávy přichystané na daný čas.

„V Mrákově jsme se sešli všichni ve dvě hodiny v noci a krávy se začaly vyskladňovat z kamionů. Ihned šly pod wapku, pak je čekal šampon a sprchování. Potom musely trochu oschnout, takže jsme mohli začít s krášlením někdy mezi třetí a půl čtvrtou ranní," prozrazuje z příprav. Práce šla všem od ruky, ale s rozbřeskem studentka pojala obavy: „V sedm ráno jsme měli hotovou první řadu stání, přitom nás čekaly tři. Polilo mne horko a říkala jsem si, že to nemůžeme stihnout."

Výstava měla začít úderem 10. hodiny a většinu krav se na ni přece jen podařilo připravit. „Problém byl také v tom, že jsem se chvilku před desátou musela běžet umýt a převléknout, neboť jsem měla vodit krávy do haly. V té době ještě Evan stále připravoval další a další soutěžící," konstatuje.

Mezi holštýnkami, které během programu výstavy předvedla, byla i legendární Fanatička.

„Já jsem s ní měla čest úplně poprvé. Sice jsem ji z Březí znala, ale vést šampionku Fanatičku na ruce bylo moc příjemné a také obrovský zážitek. Byla moc hodná a šikovná, při závěrečném focení sama vylezla na stupínek a dobře věděla, jak na něj vstoupit. Běžně, když se fotí šampionky, bývají problémy je na stupínek naaranžovat, kdežto Fanatička na něj šla úplně sama," chválí legendární dojnici mladá žena, která chtěla původně být veterinářkou. Potom se kvůli vzdálenosti školy a délce studia rozhodla pro čtyřletý obor pro zootechniky v Praze. „Na veterinární lékařku bych musela studovat šest let v Brně. Nyní, když už mám rok v Praze za sebou, si říkám, že by možná nebylo od věci zkusit jít dělat na veterinu zkoušky, protože nikdy není pozdě," uvažuje nahlas.

Ač by ji člověk dle její vizáže tipl na profesi, kde je vzhled důležitý, pro svoji budoucnost má jasně daný cíl a vizi. Pro někoho bude možná překvapením, kde by se chtěla mladá žena po studiích usídlit.

„Ať už bych se stala zootechničkou nebo veterinářkou, neboť o tom pořád přemýšlím, chtěla bych žít na Šumavě, mít srub nebo chaloupku, k tomu kravičky a další zvířata. Naši sice nikdy neměli zemědělství, dokonce ani psa, ani kočku, ale asi se ozvaly nějaké geny (smích). Zdědila jsem je zřejmě po vlastním tatínkovi, který je dřevorubec. Nikdy sice žádné zvíře nechoval, ale je přírodní typ. Teď ve druhém ročníku vysoké školy budeme probírat chov hospodářských zvířat. To, co jsem si mohla vyzkoušet při výstavách v Mrákově, se mi určitě bude hodit," zakončila s tím, že právě tam ji ve středu moc potěšil tlumočník bonitéra; pochválil ji, jak výborně krávy předváděla, hlavně šampionku Fanatičku.