Zdůraznil jsem snad dostatečně, že nejžádanějším a přirozeně také nejzdařilejším řemeslným tovarem Hostouňských bylo už tehdy pečivo všeho druhu! Připomněl jsem už i „vzácná" řemesla tehdejších měst, jako bylo zlatnictví (šperkařství), sedlářství a uzdařství. Také jsem se už zmínil o místním sladovnictví a pivovarnictví, jehož sláva přetrvala až do XIX. a XX. století…

Mnou často zmiňovaný historik našeho kraje, učitel K. Pöhnl, ve svých článcích v německých krajinských listech z let 1926 1932 vícekrát i když vcelku okrajově píše o činnosti cechovních bratrstev nejen ve své rodné Bělé (Weissensulz), ale také v Hostouni (Hostau), Mutěníně (Muttersdorf) a Poběžovicích (Ronsperg). Četností a vysokou úrovní řemesel i dle jeho odborného mínění daleko vynikala právě Hostouň. (Veliká škoda, že otcův poměrně rozsáhlý soubor výstřižků z nejrůznějšího krajinského tisku, který získal po svém zemřelém kolegovi M. Hessovi, vzal zasvé při úmyslně založeném požáru mého rodného domku v Domažlicích v noci na 22. března 2005!)

K. Pöhnl zaznamenal mimo jiné, že Hostouňští zaváželi občas své věhlasné pekařské výrobky také až k sousedům do Horní Falce. Tak dobře znali hostouňské pečivo také občané blízkých bavorských městeček Schönsee, Weiding, Treffelstein a snad i dalších. Z hostouňských pekařských výrobků byly známé zejména sladké i slané „precle" (Pretzeln) a placky (Platzen). Je pozoruhodné, že cechovní výrobci z Hostouně vyváželi jak do okolních míst v českém království, tak i do „Pfalze" rovněž umělecké výrobky z příze a ovčích kožešin, ale také ručně vyráběné krajky.

Závěrem bych chtěl připomenout alespoň několik jmen pánů mistrů hostouňských cechů, kteří na rozhraní XVII. a XVIII. století v městské radě řídili „loď" nevelkého, ale dosti významného města Hostouně rychle vstříc průmyslové rukodělné výrobě počátků kapitalismu XIX. a XX. století!

V poslední třetině válečného XVII. století zasedali v městské radě měšťané: Wenzel (Václav) Eichler, Andreas Ziegler, Adam Stowasser, Johann Georg Wartha, Anton Örtl, Laurenz Ingrisch, Anton Francz, Joseph Riess a Thomas Binhack. Většina z nich byla do městské rady opakovaně volena, což jednoznačně napovídá, že s nimi bylo měšťanstvo spokojeno. Mezitím proběhly ohňové pohromy, které na město dolehly zejména v letech 1697 a 1717. To byly v té době obzvláště citelné rány, se kterými si musela městská rada, ale i všichni měšťané, ale i prostí občané dobře poradit.

Čtenář reportér

Mgr. Jan Prokop Holý, Hostouň