Neobejdou se bez nich Chodské slavnosti a parnička s nádhernou přezdívkou Šlechtična zavítala na domažlické nádraží uplynulou sobotu 17. září, kdy si při Dnu železnice České dráhy připomněly zároveň 150. výročí trati Plzeň–Domažlice.

„Ráno jsem si kvůli Šlechtičně přivstal. Obvykle vstávám až v půl osmé,“ uvedl Deníku Rudolf Gebauer z Domažlic. Na vlakové nádraží přišel spolu s dalším seniorem, pro něhož jsou parničky doslova srdeční záležitostí.

„Já jsem na takové mašině jezdil, byl jsem strojvedoucí. Později jsem už jezdil na motorech, ale to se s párou nedá vůbec srovnat,“ řekl Deníku s dojetím 71letý Josef Šlajs s tím, že o parničky se starají ´kluci´, kteří musejí opravdu makat, aby je udrželi takhle v provozu.

„Moc si vážím těch, kteří neváhají obětovat čas a někdy i peníze, aby parničky mohly dál jezdit. Dělají to s láskou, často zadarmo. Vůně kouře parniček je nezapomenutelná. Když vezmu třeba Sergeje, ty už smrdí,“ doplnil ho Gebauer.

Důkazem toho, že staré parní lokomotivy neučarovaly jen pamětníkům, je i dívenka, která přišla se svým tatínkem.

„Byli jsme tady už o ´Chodských´, ale Rebece se Šlechtična moc líbí, takže už se moc těšila, třebaže musela brzy vstávat,“ vysvětlil nám tatínek čtyřleté dívenky Miroslav Procházka. Dcerka nám to posléze potvrdila a prohlásila, že o svém zážitku bude určitě v pondělí vyprávět kamarádům v mateřince v domažlické Poděbradově ulici.