Hovězí kosti z jatek si pro dokonale odvedenou práci na křesle pro Muzeum Chodska musel nechat dovézt restaurátor Oldřich Vejvoda z Horšovského Týna.

„Křeslo bylo hodně poničené, chyběly i části kostí, ze kterých jsou nohy a opěrky,“ vzpomínal Vejvoda na to, jak křeslo vypadalo, když si je odvážel do své dílny v Horšovském Týně a dodal, že podobný kousek zatím nikdy neviděl. „Kde k němu Vrchlický přišel, se neví, ale napadlo mě, že si je možná přivezl ze svých cest po Itálii.“

O historii křesla neví nic podrobnějšího ani pracovníci Muzea Chodska v Domažlicích. „Neví se, kdo křeslo vlastně do muzea přinesl,“ prozradil ředitel muzea Josef Nejdl s tím, že zdevastované bylo už před požárem Chodského hradu, ve kterém se muzeum nachází. Oheň ale jeho zkázu dokonal. „Jsem nadšený, vypadá úžasně, pan Vejvoda odvedl skvělou práci,“ usmíval se Nejdl a pokračoval: „Já jsem si vždycky v tomhle křesle představoval spíš Lomikara. Ty kosti mu dávají takový lehce morbidní vzhled a on by mi tam pasoval. Úplně ho vidím, jak si v něm hoví, zrzavý, růžolicí a zlověstně se chechtá!“

Křeslo, zhotovené pravděpodobně v druhé polovině 19. století, nenese žádnou značku, podle které by se dalo určit kdo, kdy a kde jej vyrobil. „Je to ale velmi precizní práce. Musel je vyrobit skutečně zručný řezbář,“ řekl Vejvoda. „Například ty lemy, které imitují kožené pásky s přeskami. Z dálky by člověk nepoznal, že to není kůže, ale dřevo!“ Restaurování křesla po Jaroslavu Vrchlickém bylo náročné i z hlediska shánění vhodných materiálů. „Použili jsme hlazenou hovězí kůži, přesně takovou, jaká se používala tehdy. Těžké to bylo s nýty na čalounění, nebo pružinami do sedáku, nikdo vám je nevyrobí na míru,“ uvedl Vejvoda a dodal: „Křeslo je polohovací, takže bylo třeba opravit i mechanismus, ve kterém toho dost chybělo.“

Ani předvedení zrekonstruovaného křesla v plné kráse nepřimělo ředitele muzea, aby se do něj posadil. „To raději ne, abych ho nepoškodil, ale nějakou dobu si ho asi nechám na očích, abychom je mohli obdivovat než poputuje do depozitáře. Bohužel nemáme v muzeu tolik předmětů týkajících se osobnosti Jaroslava Vrchlického, abychom je mohli společně vystavit v nějaké exozici,“ dodal Nejdl.