„To já jsem zvyklá na tichou klávesnici. Když pak přijdu na soutěž a tam je v tichu slyšet jen to klapání, tak mě to znervózňuje," popsala svůj opačný pocit stříbrná Karolína Čániová. Obě děvčata reprezentovala domažlickou základní školu v ulici Msgre B. Staška.  Ta se tak stala jasným vítězem týmové soutěže.
Psaní na klávesnici je praktická dovednost, kterou žáci a studenti využijí v mnoha oborech a budoucích profesích.

Na domažlické základní škole byl tento předmět zařazen mezi volitelné předměty. Protože však byl povinně zaveden do výuky další cizí jazyk, hodinová dotace již na psaní nezbyla, a tak se z volitelného předmětu stal dobrovolný kroužek.

„Navštěvují ho dvě desítky žáků," uvedla učitelka Dana Dufková. Její svěřenci na loňské soutěži obsadili čtvrté místo, letos vyhráli. „Naši žáci zaznamenávají i individuální úspěchy. Karolína Čániová se zúčastnila i soutěže středních škol, kde obsadila v těžké konkurenci sedmé místo," připomněla Dufková.

„Je důležité začít se učit systematicky psaní na klávesnici co nejdříve. V pozdějších letech je velmi těžké odnaučit se zlozvyky," varuje paní učitelka.

Výuka psaní na klávesnici je rozdělena do zhruba 3600 lekcí. „Mám jich za sebou 1300. Teď cvičím kombinace písmen a slov," říká Aneta. Svoji dovednost využívá například při přepisu podkladů do školy a podobně.

„Já ráda odmala píšu. Mám i vlastní blog, chtěla bych být novinářkou. Při psaní jsem začínala klasicky se dvěma prsty, ale brzo jsem se chtěla naučit psát rychle. Jsem ráda, že dokážu přepsat plynulý hovor hned do písemné podoby. Při cviční mě nebaví desetiminutové přepisy, kdy se musím dlouho soustředit na obrazovku," shrnuje Karolína.

Domažlické soutěže se zúčastnilo 11 školních týmů z Plzeňského kraje i školy z příhraničního Furthu im Wald.

Součástí čtyřčlenného vítězného družstva  byla i Barbora Schleissová, která chodí do páté třídy: „Psaní na klávesnici se učím teprve od října. Na soutěži jsem měla trému. Když se mi povede dobrý přepis, mám velkou radost," říká s tím, že je pro ni motivací sledovat výkony svých starších spolužaček, které musely také překonávat chvíle, kdy se při učení trápily.

„Měla jsem chvíle, kdy bych s psaním nejraději praštila," s úsměvem potvrzuje Aneta a Karolína doplňuje: „Trpělivost je nejdůležitější. Když mi jednou došla, začala jsem bezmyšlenkovitě mačkat všechna písmenka, která mi přišla pod ruku."

Čtvrtou členkou týmu byla Natálie Kukolová, „Na psaní jsem chodila od šesté třídy. Tehdy mi přišlo jako nejatraktivnější volitelný předmět," vzpomíná na své začátky.

Za vítězství v soutěži děvčata získala pro svoji školu novou tiskárnu.  Vítězka Aneta si kromě jiných dárků odnesla i flash  disk. „Mě udělala největší radost čokoláda," usmívala se Karolína.