Rodiče tamních školáčků mají navíc možnost v klidu odjet do zaměstnání na sedmou hodinu a děti si odpoledne převzít po příjezdu z práce.

„U nás ve škole je o děti výborně postaráno. Do školy mohou přijít již o půl sedmé, po škole je družina otevřena, pokud tam jsou ještě děti, minimálně do půl páté. Pokud se některý z rodičů neočekávaně opozdí, tak samozřejmě jeho dítě neskončí na ulici,“ říká starosta České Kubice Vladimír Koranda a dodává: „Pokud se rodiče dozvědí, jak to u nás ve škole chodí, nemají nejmenší důvod dávat své děti do jinam. Je to, myslím si, obrovské plus.“

„O děti se staráme i v případech, kdy rodiče z nejrůznějších důvodů nemají dítě kam dát. Nabízíme se jednotlivé pracovnice školy a jsme ochotny jim vyjít vstříc,“ potvrzuje slova starosty ředitelka školy Milena Královcová. „Za výjimečných okolností se o dítě postaráme i třeba v sobotu, samozřejmě někdo ze zaměstnanců školy je má u sebe doma,“ dodává.

Do českokubické neúplné základní školy dochází v současné době třiadvacet žáků. Učí tři prvňáčky, ve druhém ročníku je osm a ve třetím šest žáků. Čtvrtý a pátý ročník mají shodně po třech školácích. Kromě ředitelky Královcové jim základní vzdělání předává Kamila Bendová, rukodělné práce je zase učí vychovatelka Zdena Vondrašová.

Není to určitou nevýhodou, že děti z I. stupně vyučují pouze ve dvou třídách?

„Nemyslím si. Řekla bych, že je to naopak. Když jsem bydlela kdysi na Moravě, vyučovala jsem na úplné základní škole, kde bylo ve třídě třicet osm dětí. To se s naší školičkou vůbec nedá srovnat. My, i když učíme najednou několik ročníků, máme méně žáků, a tudíž přece jen možnost individuálně se jim věnovat. Tady ve škole jsem od roku 1992 a do velké školy bych se nikdy nevrátila,“ míní ředitelka Královcová.

„I já jsem tu moc spokojená. Učím 3. a 4. ročník, vedu po vyučování sportovní hry a anglický kroužek. Hru na flétnu má na starosti zase paní ředitelka,“ připojuje učitelka Bendová.

Před několika lety se možnosti školy podstatně zlepšily.

„Začátky tu byly krušné, když jsem sem tenkrát nastoupila po mateřské dovolené. Škola vypadala hodně špatně, ale díky obecnímu úřadu se úroveň hodně zvedla. Budova je kompletně opravená, máme tady kuchyň, jídelnu, sprchový kout, ve třídách nové lavice, které odpovídají všem požadavkům,“ odpověděla Deníku ředitelka s tím, že po otevření sportovní víceúčelové haly, již škola a také školní družina běžně a bezplatně využívají, je situace zase podstatně lepší. Vlastně celý sportovní areál, kde přibylo vloni i nové dětské hřiště s řadou prolézaček,“ uvádí ředitelka.

Řada dlouholetých pedagogů si dnes stěžuje na to, že žáci jsou čím dál méně zvladatelní a s jejich rodiči není často domluva. Jak je to v Č. Kubici? „Já neuznáván nudu u dětí. Snažíme se je zaměstnat tak, aby je to bavilo a neměly čas zlobit. Také je pozitivně motivujeme, spolupracujeme s odborníky, kteří nám dělají například přednášky o vztazích mezi dětmi a o šikaně. S policií děláme Ajaxe, zapojili jsme se do akce Zdravé zuby. Líbí se mi, že tady starší děti zcela automaticky pomáhají mladším a hedikepovaným. A s rodiči mám jen nejlepší zkušenosti,“ tvrdí ředitelka.

Zajímali jsme se i o počítačovou gramotnost dětí.

„Jsme perfektně vybaveni počítači – něco na ně přispěl stát, dílem obec a sponzoři,“ dostalo se nám odpovědi.

Kubická škola vyplňuje také volný čas dětí.

„Máme zde kroužek sportovní, výtvarný i rukodělný a také výuku angličtiny. Zkoušeli jsme i kroužek pro dospělé se zaměřením na košíkaření a drátkování, máme totiž moc šikovnou paní vychovatelku. Ale nesetkalo se to s ohlasem. Chodila jsem tam já a jedna stará paní. Ale abych se vrátila k dětem. Díky sponzorským darům si můžeme dovolit, řekla bych, nadstandard. Koupit například i drahý pedik či barevné korálky. Naše děti jsou velice zručné a šikovné. Loni jsme s nimi pletli košíky. S paní vychovatelkou jsme pro děti po večerech pletly osnovy a děti si to pak doplétaly. Některé byly tak šikovné – i prvňáci – že upletli celé košíky. Vyrábíme sami také dárky pro budoucí prvňáky,“ popisuje ředitelka.

V kubické vesnické škole sledují své žáky i poté, co ji opustí. Není na nich přece jen patrné, že chodily do neúplné školy? „Já mám možnost děti sledovat od první třídy a zajímám se o ně také dál – jak dělají maturity a vysoké školy. Nejsou ochuzeni o nic. Ba naopak. Je jisté, že se u nás naučí pracovat za rušnějšího prostředí, což se jim pak v životě hodí. Různé elementy je pak neruší, umějí se soustředit. nezastírám, že tu máme děti vynikající i slabší, snažíme se však, aby přechod na druhý stupeň základní školy pro ně nebyl šokem,“ zakončuje ředitelka Královcová.