Věra Kubová hned na úvod své posluchačky přivítala s úsměvem a několika vtipnými historkami. Poté se rozpovídala o Vítězslavu Nezvalovi. „Uměl s pokorou a ctí ocenit práci někoho jiného, což Seifert nedokázal,“ řekla Kubová a srovnávala oba autory v mnoha směrech, nejenom těch povahových. Nicméně neporovnávala jen básníky či jejich tvorbu, ale narážela i na současné umění i chování dnešní společnosti.

„Tehdejší avantgarda byla avantgarda. Rozvíjela něco dál. Vznikaly nové umělecké směry. Ovšem dnešní umělci, kteří své projevy nazývají avantgardou, jsou pouhým předváděním se,“ popsala a jako příklad uvedla některé drzé projevy skryté pod rouškou umění.

Věra Kubová své vyprávění dokázala poutavě ozvláštnit nejenom čtenými ukázkami Nezvalovy či Seifertovy práce, ale i historkami, jelikož se znala s dámou, jejíž přítelkyně -Fáfinka - se stala manželkou právě Vítězslava Nezvala. Nicméně to nebyla jediná Nezvalova láska. Udržoval poměr s jednou baletkou, s níž měl dítě. „Pátrala jsem po jeho osudu. Jmenoval se Robert a jeho život byl tak bezútěšný a žalostný. V sedmnácti letech spáchal sebevraždu,“ popsala Kubová. Mezi čteným ukázkami nesměla chybět báseň „Sbohem a šáteček“, jejíž verše si některé z posluchaček tiše přeříkávaly společně s Věrou Kubovou.