Ani pád ze zhruba patnáctimetrového stožáru nedokázal v půli dubna poškodit vejce čápů, kteří sídlí na stožáru u staré hasičské zbrojnice.

„Vejce sebrala a do školy je přinesla naše paní uklízečka Marie Tauerová. Paní ředitelka ihned telefonovala do plzeňské záchranné stanice panu Makoňovi a ten si pro ně ještě týž den přijel," vypráví učitelka Libuše Královcová.

„To, že bylo čapí vejce v době obsazování hnízdišť mimo hnízdo, není nic neobvyklého. Čápi o atraktivní hnízdiště bojují, neustále se handrkují a vyhazují si z hnízda mláďata i vejce. Je to jejich přirozené chování a v přírodě se prostě úspěšně rozmnožuje vždy jen ten nejlepší a nejsilnější," vysvětluje Karel Makoň a dodává, že tak trochu záhadou je fakt, že vejce ´přežilo´ pád z tak velké výšky a nerozbilo se.

„Dokonce se z něj kolegovi Vlastimilu Voráčkovi po měsíci vylíhlo čapí mládě! Pro vejce jsem do Postřekova jel neodkladně, neboť ten samý případ se tam stal v roce 2011. Chtěl jsem na místě přijít na kloub záhadě: Dvakrát po sobě spadne čapí vejce z hnízda, žuchne z 15 metrů na trávník a nerozbije se? To není možné, v tom musí být nějaká kulišárna! Někdo si z nás dělá legraci, vyleze na stožár sundá vejce a nechá ho ležet dole. Následně se pak baví tím, jak všichni lítáme a řešíme onu záhadu," popisuje Makoň.

Mysleli si, že ´zaúřadoval´ člověk

Až do května byli v záchranné stanici přesvědčeni, že vejce v Postřekově někdo úmyslně vyjmul z hnízda.

„Nikdo z nás nevěřil, že by pád mohlo přestát. Ale 2. května telefonoval nic netušící kolega František Pojer. Kontroloval ten den hnízda čápů černých na vysokém modřínu na Tachovsku a rovněž nalezl vyhozené vejce. Leželo pod hnízdem umístěným na umělé hnízdní podložce ve výšce 13,5 metru!" připojuje Makoň a dodává, že nelze tedy předpokládat, že by zajímavý úkaz v Postřekově a na Tachovsku mohl mít na svědomí člověk.

Slova záchranáře živočichů svým svědectvím nepřímo potvrzuje i postřekovská učitelka. „Léta letoucí dělám soupisy čápů, takže hnízdo pozoruji. Letos jsem zaregistrovala pouze to jedno vejce, co spadlo. Byl tam pak ještě boj o hnízdo a čápi přišli o část snůšky, protože tam byly okolo skořápky. Teď už sedí znovu a domnívám se, že mladé by mohli mít příští týden," říká Královcová s tím, že ale neví, kolik vajec zůstalo nepoškozených z původní snůšky.

Podle jejích slov postřekovští čápi vyvádějí z hnízda u zbrojnice, kde ´bydlí´ nepočítaně let, mláďata pravidelně.

„Už si přesně nepamatuji, kdy se hnízdo přemisťovalo z kaple na stožár u zbrojnice. Ale v posledních letech mívají tak čtyři mláďata," popisuje učitelka.

Jak se má kaskadér a na co zachránci čekají

„Postřekovský kaskadér, jak mu říkáme, má společníka, první mládě vylíhlé ze zajištěné snůšky čápů bílých z Příchovic na jižním Plzeňsku. Servali se tam čápi a bylo třeba snůšku zachránit. Kaskadérovi jsme schválně obarvili vršek hlavy na modro, abychom ho i nadále mohli sledovat a odlišili ho od ostatních mláďat. Nyní budeme napjatě čekat, zda se z vejcete z Tachovska vylíhne čáp černý," zakončuje Makoň.