Závažná onemocnění prodělala v uplynulých letech 49letá Dana Chmelíková z Hostouně. A i když se může pohybovat pouze o berlích, cítí v sobě spoustu energie, již chce věnovat těm, kteří jsou na tom podobně jako ona.

Kupodivu má tento její nápad počátek v poněkud neobvyklé chvíli.

„Měla jsem za sebou onkologické léčení, pět operací, když mne postihlo krvácení do mozku. Když mě převáželi ´rychlou´ z Klatovské nemocnice do Plzně, lékařka, která tam se mnou jela, mi řekla: ´Paní Chmelíková, vy v sobě máte tak úžasný náboj – úplně v rozporu s tím, čím jste prošla, a to ještě nevíme, co vás čeká – že byste si měla udělat nějaký kurz nebo něco podobného, abyste lidem dávala chuť a náboj do života. Vy si i v takovémhle stavu děláte srandičky," vypráví o prvním podnětu Chmelíková.

Dodává, že už při hospitalizaci na onkologii, kde si pacienti vzájemně dodávali odvahu a sílu na balkoně, viděla, že dodává životní energii druhým, což se jí zároveň ´vracelo´.

„Tehdy jsme na balkoně probírali nejen nemoci, ale i životní osudy. Bylo to úplně úžasné, dokonce paní doktorka říkala, že tam mám konzultační centrum," směje se Chmelíková.

Poté, co prodělala operaci mozku, ji napadlo svěřit se s tím, co jí navrhla lékařka ze záchranky, své dceři. Konkrétně chtěla začít pomáhat lidem, kteří na tom nejsou zdravotně dobře.

„Dcera Dana s kamarádkou Zuzanou Grollovou můj nápad přivítaly. Holčiny se bavily a napadlo je spojit se s Janinou Podskalskou z poběžovického Městského kulturního a informačního střediska. Řekly jí, co a jak. Janina prohlásila, že nám tam poskytne zázemí, že by bylo vhodné takto lidem předávat zkušenosti a potřebné informace," popisuje Chmelíková.

„Jak jsem během své nemoci a posléze při rekonvalescenci měla možnost zjistit, lidé, kteří jsou na tom podobně jako já, jsou vesměs neustále jen doma, což je pro ně ubíjející. Pokud o svých starostech, špatných náladách a dalších obtížích řeknou zdravému člověku, často se stává, že to nedokáže dost dobře pochopit. Ne, že by nechtěl, ale rozhodně se na vše dívá jinak než ten, kdo si závažným onemocněním sám prošel. nedokáže se – byť chce sebevíc – do toho vžít. Je tedy často zbytečné s ním něco takového probírat," vysvětluje s tím, že nemocní mají k sobě rozhodně blíž: „Je to bez rozdílu, zda se u nich jedná o onkologické nebo mozkové onemocnění, ať je to ´cukrovkář´ , prostě člověk, který má jakékoliv onemocní. Všechny totiž spojuje jejich nemoc."

Má vypozorováno, že se někteří nemocní se svým údělem velice špatně vyrovnávají. „Často se dostavuje i bezmoc, i když někteří jsou na tom líp a jiní hůř, ale každý nemocný člověk si prošel určitým obdobím, kdy si sáhl hodně hluboko na dno svých sil. Potom, když je doma sám mezi čtyřmi stěnami, honí se mu hlavou všelijaké myšlenky," popisuje rozpoložení nejen onkologických pacientů Chmelíková.

Vstřícnost Jany Podskalské způsobila, že se nápad pomalu začíná přetvářet ve skutečnost.

„Máme vizi, že si my, v podstatě ´kriplíci´, můžeme o svých starostech nejen popovídat, ale i předat zkušenosti. Každý může mít prožitky z jiného onemocnění, ale jak už to bývá, někdy se stane, že se na jednu těžší nemoc nabaluje další. Jsou zkušenosti nejen z oblasti zdravotnictví, ale i ze sociálního života, které člověk upoutaný doma nemá. Takoví lidé nemají někdy ani sílu někam dojít, natož se zajímat o to, oč si mohou požádat. Připadají si méněcenní. A právě jim bych chtěla – samozřejmě za pomoci dalších mých kamarádů, kteří při mně stáli v dobách nejhorších – pomáhat, přivést je na jiné myšlenky, " vysvětluje.

Nápad je nyní už tak daleko, že pro tuto pomoc vybrala podle filmu s Kevinem Costnerem název Vážka. A co víc, Vážka už má své označení, jímž jsou vlastnoručně z barevných korálků a drátků vytvořené brože v podobě hmyzu s křehkými křídly.

„Jsem moc ráda, že můj nápad podpořili další lidé, sama bych to s ohledem na zdravotní stav nezvládla. Mám podporu v těchhle lidech. První malé, byť hodně slavnostní setkání už máme za sebou. Pozvala jsem všechny na vernisáž výstavy fotografií Olgy Havlové v poběžovickém infocentru. Byli to ti, kteří mne v době mé nemoci podporovali a byli mi oporou – zdraví i nemocní" říká Chmelíková.

Z vernisáže má velice niterný zážitek. „Byla to souhra okolností a náhod, ale mělo to asi tak být. Než jsme tam šli, věděla jsem o Olze Havlové základní informace. Věděla jsem, že byla manželkou prezidenta a založila Výbor dobré vůle. Když tam ředitelka této nadace paní Černá říkala, že Olga usilovala o to, aby lidé nemocní, staří a různě postižení měli někde oporu, bylo to přesně to, proč jsme tam s Vážkou šli a proč chceme těmto lidem pomáhat," prozrazuje s tím, že v té chvíli měla husí kůži.

O Vážce už informovala další lidičky z Klatov, Plzně i jiných míst, s nimiž byla hospitalizována na onkologii.

„Moc nám fandí a slíbili, pokud budeme mít nějakou sešlost a zdravotní stav jim to dovolí, určitě přijedou. Mám z toho obrovskou radost a cítím velké naplnění. Celý život jsem byla v pracovním procesu, mezi lidmi, a nemohu si zvyknout na to být sama. Člověk, kterého postihne závažná nemoc, je na tom rázem špatně nejen fyzicky a psychicky, ale pochopitelně i finančně. Proto jsem si za cíl vytkla pomáhat lidem, kteří jsou na tom podobně jako já, neboť i za takovéhle situace se dá a hlavně musí dál žít," zakončuje Dana Chmelíková.