„Když mi něco nejde tak, jak si představuji, práci odložím a vrátím se k ní později,“ řekl výtvarník. Výběr jeho tvorby návštěvníci uvidí od čtvrtka v Muzeu příhraničí Kdyně.

Na výstavu připravil ukázky krajin, zátiší, portrétů a také objekty ze dřeva. Akrylové obrazy zachycují například jeho oblíbené lokality ve francouzské Provence, kde učí plenérovou malbu. Nejdříve si místo vyfotí, pak ovšem raději odejde pracovat do ateliéru. „Může fouknout mistrál a končí veškerá legrace. Už se mi stalo, že se obraz proletěl,“ uvedl. Sika má rád také českou scenerii, především nedaleko Kdyně, kde žije. „Půvabná je například vesnice Loučim s kostelíkem. Podle pověsti ukryli zbožní lidé sošku Panny Marie před husity, kteří ji ale nakonec našli a chtěli ji zničit. Když ji mečem ťali do hlavy, údajně vytryskla krev,“ zmínil zajímavost.

Součástí výstavy v Muzeu příhraničí Kdyně jsou rovněž portréty přátel, jejich dětí či známých a také dřevěné objekty. Se svými díly se autor těžko loučí. „Nejraději bych si je nechal všechna doma. Ale občas je musím prodat, když se někomu líbí,“ vtipkoval.

Výtvarnému umění se věnuje už padesát let a stalo se jeho největším koníčkem. "Věděl jsem, že na malém městě se v oboru neuživím. Kdybych to zkusil, do čtrnácti dnů zemřu,“ smál se. Proto po maturitě pracoval jako konzervátor Muzea Chodska v Domažlicích, poté přešel do Galerie bratří Špillarů, již jednadvacet let vedl. „Stále mě tvorba baví. Snad to tak zůstane co nejdéle,“ přeje si.

Na svém kontě má více než čtyři sta obrazů, přičemž více jich skončilo v Německu, než zůstalo v České republice. Vyjma uvedených zemí svou tvorbu představil v Holandsku, Japonsku či Spojených státech amerických.

Vernisáž nové výstavy se uskuteční ve čtvrtek od 17 hodin.