Jako mladý se Václav Krejsa vyučil lakýrníkem, ale mnoho volného času trávil v kluzáku. „Zprvu to bylo spíš takové skákání z kopce než opravdové létání, protože ve Staňkově ještě nebylo letiště. To vzniklo v roce 1947 a Venca byl u toho,“ nastínil.

Nadšenec zahájil už v patnácti letech plachtařský výcvik, později na něj navázal instruktorský. „V únoru 1948 nastal kritický moment pro aeroklub. Došlo k velkému kádrování a mnoho lidí muselo bohužel odejít. Zůstala jen hrstka, která to táhla dál,“ pokračoval. Mezi nimi byl vyjma Václava Krejsy jeho bratr Jaroslav a také Jan Babka. „I je komunisté pravidelně prověřovali. Žádali na ně posudky ve škole, v práci, v místě bydliště. Létat se smělo jenom do určité vzdálenosti a výšky, vše bylo dost omezené,“ líčil Lang.

Podle jeho názoru se právě zmíněná trojice parťáků zasloužila o to, že aeroklub za minulého režimu přežil. „Venca byl vždycky připravený makat a dělat pro ostatní. Na letišti byla spousta práce. Aby mohlo fungovat, staráte se o techniku, budovy, pozemek. A přitom se naučíte spoustu řemesel,“ uvedl bývalý dlouholetý předseda.

Václav Krejsa coby instruktor vychoval desítky pilotů, někteří z nich se vydali na profesionální dráhu. On sám létal zhruba do sedmdesáti let. Do kokpitu si snad alespoň na chvíli zase sedne, tedy pokud mu to dovolí jeho zdravotní stav. „Jestli bude v dobré kondici, chceme pro něj uspořádat menší oslavu a taky ho svézt. Za všechny členy aeroklubu Vaškovi gratuluji k jeho jubileu a do dalších let mu přeji především zdraví a pohodu,“ uzavřel Lang.