První otázka - jsou Domažlice fotogenické?
„Rozhodně. Já tvrdím, že Domažlice patří mezi nejkrásnější města střední Evropy. Se svým náměstím a celkově svým vzhledem se mohou rovnat i mnohem proslavenějším městům, která už mají určité renomé.“

Mají Domažlice něco unikátního, co nemohou jiná města nabídnout?
„Samozřejmě hlavně náměstí. Svou velikostí, prostorem a dominantními věžemi, které jsou vidět z nejrůznějších směrů. Pak jsou tu i nejrůznější zákoutí, i když ta jako takové lze zaměnit s jinými zákoutími v jiných městech, ale ten celkový reliéf a pohled na Domažlice, to je prostě neopakovatelné. Fotografům, co mají rádi architekturu, bych rozhodně návštěvu náměstí doporučil. Všímám si, že si turisté fotí věž a bránu ze všech možných úhlů a rozumím tomu, proč je to láká a že takovou raritu, jako je naše kulatá věž jinde v republice jen těžko najdeme.“

Na jaká místa byste turisty nasměroval, aby si udělali smínek, který by jim rozhodně neměl chybět?
„Nejhezčí pohledy na náměstí jsou samozřejmě od křižovatky u bývalé Dubiny, pokud možno v odpoledních nebo podvečerních hodinách. Ale pokud jde spíše o celkový pohled, je nejlepší výhled od Křížku nahoře na sídlišti Šumava. Samozřejmě Branka pod náměstím Míru patří mezi památná místa našeho města. Tu je vhodné fotit spíše dopoledne. Krásné jsou také její noční fotografie v létě i v zimě.“

Určitě nezapomínáte každý rok pilně fotit o Chodských slavnostech…
„Jistě. Každý rokse připravuji na to, že budu v podstatě od 17. hodiny páteční do pozdních hodin nedělních fotit průběh slavností, nejrůznější akce a jednotlivá vystoupení ve prospěch Městského kulturního střediska, které potom fotografie použije k propagaci města.“

Co podle vás nesmí ve fotoalbu Chodských slavností letos chybět?
„Určitě by nemělo chybět Dudácké štandrle nebo klenotnicový pořad v neděli odpoledne. I v pátek a sobotu v podvečer jsou rozhodně zajímavé pořady. Samozřejmě jsou zajímavé všechny pořady, které se věnují folklóru a vystoupení nejrůznějších hostů. Prakticky každoročně se vždy jedu podívat také na Vavřineček na mši, a to většinou v sobotu, kdy je přehlídka chodských krojů. Kroje jsou další věc, kterou by návštěvník neměl opomenout. A nejpůvabněji vypadají samozřejmě na malých dětech.“

Jak dlouho se věnujete fotografování?
„Začal jsem fotit někdy po vojně kolem roku 1971-1972. Nejdřív takové ty rodinné záležitosti, později si mě začali zvát příbuzní a známí na různé akce. V roce 1978 jsem pak vstoupil do místního fotoklubu při Městském kulturním středisku Domažlice, ve kterém teď už šest let dělám předsedu.“

Kolik má váš fotoklub členů?
„Máme kolem 20 členů, kteří přicházejí a odcházejí, ale ´zdravé jádro´ má 15 členů. Ti samozřejmě o Chodských slavnostech pravidelně vystavují.“

Co na výstavě fotoklubu letos uvidíme?
„Letos každý člen připravil vlastní téma, většinou jde o krajiny, které jsou nejbližší i mně, ale najdou se i jiné motivy. Z těchto fotografií poté vybereme základ pro nejrůznější soutěže, jako je Blatenská růže, Turnovský mapový okruh nebo Nekázanka.“

Navštěvují lidé o Chodských slavnostech výstavu fotoklubu?
„Z vlastních zkušeností vím, že největší zájem bývá v sobotu a v neděli zejména od návštěvníku, kteří do Domažlic přijedou odjinud. Místní moc veliký zájem o výstavy nemají.“

Čím to podle vás může být?
„Možná, že už naši tvorbu znají, možná, že o pouti mají jiné starosti. Možná proto, že naše fotky mohou vídat na náměstí ve skřínce i ve stále expozici u Galerie Bratří Špillarů, kterou obměňujeme každé dva měsíce.“

Máte podle vás mezi členy fotoklubu nějaký vyjímečný talent?
„Dovolím si tvrdit, že máme celou řadu velice kvalitních fotografů, o čemž svědčí jejich soutěžní úspěchy. Mezi ty nejúspěšnější patří například Jan Weber, Jitka Unverdorbenová a její manžel Richard.“

Vzpomínáte na nějaké zajímavé fotografy, kteří na Domažlicku působili?
„Velice rád vzpomínám na pana doktora Böhma a pana doktora Karlíka. Jako malý kluk jsem chodil do Ústavu národního zdraví, kde měli oba za výlohou vystaveny své fotografie. Troufám si říct, že ty mě inspirovaly a navedly k tomu, abych sám začal fotografovat. Nesmím také zapomenout na pana Příbka, který měl na náměstí prodejnu, kde také vystavoval. Ten mě zasvěcoval do tajů fotografování.“

Máte ještě čas na to vyrazit ven a fotografovat jen tak pro radost?
„Čas si vždy rád udělám. Nejraději jezdím na Šumavu, kde mám mnoho oblíbených míst a kde je toho málo, co jsem ještě nenavštívil. Letos jsem si udělal výlet na Falkenstein, odkud je nádherný výhled do Německa. Je to jedna z hor, která stojí za to, aby ji člověk vyšlápl až nahoru.“