Již 25. výročí připadá na 12. březen, kdy se slaví Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě (NATO). A tehdy vše kolem vstupu napřímo prožíval ve Washingtonu Michal Sedláček z Klatov. Dle jeho slov to nebylo vůbec snadné.

Jaké neobvyklé metody používal český tým v USA k přesvědčení amerických senátorů a veřejnosti o přínosu ČR pro NATO? Proč považuje Michal Sedláček členství ČR v NATO za "kotvu bezpečnosti" v dnešním nebezpečném světě?

Sedláček pracoval na Ministerstvu zahraničí a dostal nabídku odjet pracovat na velvyslanectví do Washingtonu. „Amerika mě vždy lákala, tak jsem tam odjel v roce 1994 jako vedoucí politického úseku. Tehdy tam byl velvyslancem Michael Žantovský a pak Alexandr Vondra. Měl jsem na starost přípravu různých návštěv, kdy do Ameriky stále někdo jezdil. Zároveň jsem sledoval záležitosti americké vnitřní politiky, Kongres a zároveň, což bylo poté nejdůležitější, vstup ČR do NATO,“ uvedl Sedláček.

Michal Sedláček v Klatovech.
Klatovan se dostal do Washingtonu, Los Angeles a byl i velvyslancem v Peru

To, že americká vláda pozve někoho do NATO, dle jeho slov ještě v Americe příliš neznamená, ještě to musí schválit Senát. „To byla velká bitva, kterou jsme nakonec vyhráli. Bylo to ale celoroční úsilí, kdy jsme museli každého senátora kontaktovat, zjistit, co si o tom myslí, zda má nějaké otázky, něco mu vadí, jak ho přesvědčit a podobně. Když někomu něco hodně vadilo, tak se pozval velvyslanec nebo i prezident, aby mu vše vysvětlil,“ popsal Sedláček.

Když se vše podařilo, byla to pro něj velká úleva, po které následovala i oslava. Nešlo o to, přesvědčit jen hlavy státu. „Byl to výsledek roční práce, kdy jsme přesvědčovali nejen senátory, ale také americkou veřejnost. Dělali jsme různé akce, dokonce i šachový turnaj. Ukazovali jsme, že ČR je civilizovaný stát, který může něco Americe přinést. Role prezidenta Václava Havla byla v té době výjimečná, byl tam absolutní hvězdou. Pro mě byl úspěšný vstup do NATO zadostiučiněním a oceněním mé práce,“ zhodnotil Sedláček a dodal: „V dnešním světě, který je velmi nebezpečný, plný různých krizí, je NATO taková naše kotva bezpečnosti a můžeme klidně a svobodně dýchat.“