Újezd – Najít neznámou anebo vymyslet novou táborovou hru pro 56 dětí na celý pobyt v chatkách tábora nedaleko Újezda dá patrně dost přemýšlení a hledání. Vedoucí Pionýrské skupiny Čtyřlístek z Domažlic Vendula Randová svůj původní námět „Putování kalendářem“ – hru, kdy každý den představuje jeden měsíc v roce a tomu odpovídá hlavní hra toho dne, připravovala od února, a tak v pondělí, druhý den po příjezdu, byl únor a na ploše před chatkami i v okolí tábora se konaly Zimní olympijské hry.

Děti absolvovaly biatlon, místo střelby na terč srážely kuželku postavenou na židli – za nepovedenou trefu pak musely absolvovat trestné kolečko jako na olympiádě. Kousek dál probíhaly skoky na lyžích, hlasité šoupání umělohmotných přepravek nahrazovalo šustění bruslí na rychlobruslařské dráze, nechyběl samozřejmě slalom anebo curling… jen lyže po písku jezdily poněkud pomaleji nežli po sněhu.

Hlavní vedoucí tábora Jan Pangrác celotáborovou hru přiblížil: „Začali jsme v den příjezdu lednem, po olympiádě budou Velikonoce, v květnu budeme stavět májku, v srpnu uspořádáme Chodské slavnosti… Na 56 dětí je 15 vedoucích a praktikantů, děti jsou převážně z Domažlic a blízkého okolí, hodně z Postřekova, taky z Klenčí, Kouta na Šumavě, Horšovského Týna i z Plzně. Hlavně tu ale máme děti, které pravidelně chodí do naší pionýrské skupiny Čtyřlístek.“

Děti jsou rozdělené do čtyř skupin podle ročních období. Zima má modrá trika, jaro zelená, žlutá představují podzim – vpředu mají svá jména a vzadu název skupiny. Písmena vystříkali přes šablonu savem, k rozdělení do skupin je v pětistránkovém scénáři následující poznámka: „Rozdělení už je předem určeno, děti půjdou po skupinkách po fáborkách určité barvy a dojdou k vedoucím nebo instruktorům – dopředu nebudou vědět, ke komu jdou, ani co je za roční období.“

Každý měsíc má na starosti jeden vedoucí či praktikant, v úterý bude březen a ten si připravila Michaela Gazdíková: „Zítra mám svůj den a budou to Velikonoce, takže budeme malovat vajíčka a odpoledne hledat Zlaté vejce. Připravila jsem trasu, děti se na celé odpoledne vydají ven a budou plnit úkoly, kterých je 13. Třeba hádat pohádkové postavy, luštit morseovku… Připravovala jsem to 14 dní, je to půldenní hra… myslím, že bude stát za to a bude se líbit.“

Míša (jak je napsaná ve scénáři) vystudovala Vyšší odbornou školu sociální práce v Domažlicích, kde získala titul diplomované specialistky. Pokračovat chce v Praze na Univerzitě J. A. Komenského navazujícím studiem vzdělávání dospělých.

Na otázku, jestli ji práce s dětmi baví, odpověděla bez rozmyšlení a s úsměvem. „Jo, strašně moc!

Je úžasné, jak pečlivě propracovaný program připravilo vedení pionýrské skupiny pro své táborové svěřence. Pondělí začínalo v 7.30 budíčkem, v osm byla snídaně, v 8.30 OH (soutěže jednotlivců), 12.00 oběd (bude řízek), 12.30 polední klid, 14.00 OH (soutěže družin), 16.00 svačina (jablko a pišingr), 16.15 pokračování OH, potom dle počasí možná koupání. V 18 hodin je večeře, 18.45 nástup, v 19 úkolovka, ve 20.15 osobní volno, 21.00 druhá večeře (buchta), ve 22 hodin večerka. Vedoucí dne byly Katka a Eliška. Každý den se pak zaznamenává do ručně vyrobeného kalendáře, až se zaplní všech 13 dvojlistů.

Koupání je pro tábor půldenní záležitost – nedaleký rybník je chovný a koupat se v něm nedá, a tak je nutno vyrazit k rybníku Mlýneček do Pece. V obci je krámek, hotel, děti si mohou koupit nanuky a oproti koupališti Babylon se tam pohybuje málo lidí a vedoucí děti lépe uhlídají. Ke čvachtání ve vodě také slouží dva bazény na ploše mezi chatkami.

„Hra mě napadla v zimě, námět jsme probrali ve skupině a tak vznikl scénář,“ řekla autorka táborové hry Vendula Randová. „Každý den má své vedoucí a ti mohou do programu doplnit své nápady. Taky je to potřeba, aby byl den co nejpestřejší.“

Randová studuje v Praze veřejnou správu, dokončila bakalářku a pokračuje na inženýrku. Po prázdninách ji čeká poslední rok studia.

Třináctidenní tábor stojí 2500 korun a přihlásit se může každý. Jenomže…
„Prvně rozdáme přihlášky dětem, které chodí k nám do skupiny,“ popsal proces přihlášení hlavní vedoucí Pangrác. „To je koncem ledna, v únoru. Od března to dáme na vědomí veřejnosti a od května už děti odmítáme, protože máme plno.“

Letos nás trochu překvapilo, že tři čtvrtiny dětí jsou hodně malé, skupiny jsou rozděleny na nejmladší, což je 1. a 2. třída, pak jsou mladší 3. až 5. třída a potom ostatní, ti starší. A právě nejvíc je těch mladších a nejmladších.“

Děti jsou tady spokojené a při loučení ukápnou i slzičky. Dětem, vedoucím a občas i rodičům…

Olympijské dopoledne se pomalu chýlilo k závěru, z kuchyně bylo slyšet naklepávání řízků a obě vedoucí zhodnotily své působení na táboře lapidárně:
„Jezdíme sem od 1. třídy. Dřív se o nás starali naši vedoucí, teď se my staráme o děti. Pořád jsme jezdily sem a jinam bychom ani nešly…“

Autor: Zdeněk Huspek