Jeho sezona začíná v září a trvá zhruba do půlky listopadu, kdy ho v moštárně najdete každou sobotu.

„Jedinou za uplynulých 33 let, co existuje naše moštárna, nevynechal,“ říká předseda horšovskotýnských i okresních zahrádkářů Alexandr Kubáček.

Senior má po celou uvedenou dobu svůj post na samém konci procesu, při němž se mění ovoce na lahodnou a zdravou tekutinu.

„Je zároveň jakýmsi kvalitářem a dohlíží na to, jak se nám práce podařila. Navíc musí hlídat hned dvě potrubí, odkud mošt střídavě teče. U nás je každá várka, od každého příchozího, zpracovávána zvlášť a pan Kuthan zaručuje, že každý dostane ten svůj,“ prozrazují na čilého důchodce kolegové.

Lidé, kteří do moštárny přijíždějí z města i širokého okolí, by panu Kuthanovi jeho věk rozhodně nehádali.

„Znám ho jen takhle v rádiovce a zástěře, ale že je mu tolik, to se mi ani nechce věřit. Dokáže být velmi přísný, když tu čekáme na mošt a tlačíme se, ale je spravedlivý,“ uvedl čekající muž.

Než se ovoce přemění do kapalné podoby, absolvuje tradiční cestu. Po zvážení dojde k jeho drcení a právě úlohu drtiče stabilně plní veterinář Jan Hojdysz.

„Já si tady u jablek odpočinu,“ tvrdí muž, který je o čtvrtstoletí mladší než Kuthan, ale stejně jako on si své místo při moštování drží.

Rozdrcená jablka putují do lisu, který může vyvinout tlak až 150 atmosfér. Odtud teče průzračná šťáva k panu Kuthanovi.

Zkoušeli jsme od něj vyzvědět, zda právě mošt je jeho životním elixírem.

„Mošt? Ano, piju ho, avšak jen když je chuť. Nepřeháním to s ním,“ směje se senior, o němž zahrádkáři tvrdí, že má obdivuhodný kořínek.

„Je to stále sportovec. Sotva na jaře vykoukne sluníčko, vytáhne kolo, navleče kraťasy a vyjede. Takhle je ho vidět od jara do podzimu. Ještě nyní jezdí, jen vyměnil kraťasy za dlouhé kalhoty,“ prozradil Deníku předseda Kubáček.