Provoz prodejny, který zajišťuje ZKD Sušice, shledali Postřekovští jako neakceptovatelný. Vedení obce už neutěšenou situaci postřekovské prodejny řešilo a provozovatele upozornilo především na velmi omezený sortiment a nedostatečné množství nabízeného zboží.

Tato krátká zmínka se objevila 22. října v Domažlickém deníku a vyvolala reakce. O tom, jaké byly, jsme hovořili s místostarostou Radkem Zuberem.

Můžete přiblížit, jak přesně se projevovaly ´omezený sortiment a nedostatečné množství nabízeného zboží´? Jak vůbec vše začalo?

Vše začalo tím, že se na mne obraceli lidé, zejména mladší, s těmi se stýkám nejčastěji, že nejsou spokojení s tím, co v prodejně ZKD dostanou, nebo spíše s tím, co už nedostanou: Pečivo bylo ke koupi pouze v ranních hodinách, mléčné výrobky téměř neexistovaly, lidé poukazovali na velice omezenou nabídku.

Šel jste si to zkontrolovat?

Samozřejmě jsem do prodejny také zašel a občas se mi stalo, že jsem odešel s prázdnou. Mléčné výrobky a pečivo byly největším kamenem úrazu.

Jak dlouho tato situace trvala a objevila se i v minulosti?

Mohou to být dva, tři roky, kdy už byl humbuk kvůli ovoci a zelenině a řešilo se to na úrovni ZKD Sušice, s níž má obec sepsanou smlouvu o pronájmu objektu prodejny.

A vyřešilo se něco?

Musím říct, že ano a tato oblast se zlepšila. Na ostatní druhy zboží se jaksi pozapomnělo.

Jak jste k situaci přistupovali tentokrát?

Nejprve jsme o tom hovořili na zastupitelstvu, ale takříkajíc mimo zápis. Mluvili jsme o tom, že se nám nelíbí, jak prodejna vypadá, jaký je tam sortiment. Na to konto jsme řekli, že pozveme zástupce ZKD, ať nám vysvětlí, proč se tak děje. Uběhla nějaká doba a nestalo se vůbec nic.

Co následovalo?

Sedli jsme si panem starostou a já mu říkal: Ten krám je pořád stejně špatný. Přemýšleli jsme, komu se kdy telefonovalo, na co se stěžovalo. Pan starosta ihned volal do Sušice, avšak ten pán, který by měl být za provoz prodejen zodpovědný, tam v té chvíli nebyl. Předal mi proto jeho telefonní číslo a řekl: Tak, teď se starej ty.

Začal jste se starat?

Samozřejmě! Začal jsem volat do ZKD Sušice a trvalo to poměrně dlouho, než jsem se dovolal na zodpovědnou osobu a řekl jí, co a jak moc mě trápí. Moje trpělivost už přetékala. A najednou se začalo něco dít.

Co konkrétně?

Asi dva, tři dny nato jsem zveřejnil na facebooku Postřekovského zpravodaje krátkou zmínku. Pak se to objevilo v Domažlickém deníku a začal humbuk. Asi vznikla prodleva mezi tím, co jsem ji zveřejnil a okamžikem, kdy ZKD informovalo postřekovskou prodejnu, že něco není v pořádku. Vše se ale začalo řešit až několik dní poté, co si to všichni přečetli v novinách. Ale rozhodně jsem napřed informoval zodpovědná místa, až pak jsem to dal na facebook.

Na jednání zastupitelstva pak byly pozvány zaměstnankyně prodejny…

Ano, přišla děvčata z prodejny, řekla svůj názor a ten se samozřejmě lišil od toho mého. Prodavačky mi vytkly, proč jsem to neprojednal s nimi. Já však jednal se smluvním partnerem obce, což je ZKD.

Co bylo dál?

Následoval telefonát provozně technického ředitele ZKD inženýra Páreckého, který si se mnou sjednal na čtvrtek 22. listopadu schůzku. Ještě předtím navštívil prodejnu, aby věděl, jak to tam vypadá. Přijel ale zhruba 14 dní poté, co vše vyvrcholilo, takže v prodejně už viděl některé pokroky – změny k lepšímu, s nimiž byl spokojený. Avšak pořád viděl i nedostatky, které se do budoucna musí odstranit.

O čem jste spolu hovořili?

Řekl jsem mu svůj názor na prodejnu, on pak naznačil svůj. Pan starosta Friš se toho jednání také zúčastnil, takže i on sdělil svůj náhled.Prakticky jsme dospěli ke stejnému závěru. Shodli jsme se, že nebylo všechno v pořádku a chceme, aby vše bylo lepší a musí se to řešit. Nabídka prodejny, tedy sortiment, tam nebyl dostatečný.

To zjistil zástupce ZKD až na místě? Jak to komentoval?

Shledal sortiment jako velice omezený a jako důvod uvedl, že selhala kontrola z jejich strany.

Jak je to možné, jaký důvod selhání uvedl?

Kontrolor, který měl vše na starosti, neplnil své povinnosti. Prý netušili, v jakém stavu postřekovská prodejna je. Sledovali tržby a ty byly poměrně dobré na to, že je to pouze malý obecní krám. S tržbami tedy byli spokojení, ale netušili víc. Prodejna by zevnitř měla vypadat útulně, zboží v regálech – to už nebylo. Lidé si zvykli nakupovat omezený sortiment, který tam byl. Přišli si pro jeden kečup a hořčici, pro chleba, který si pro jistotu objednávali, aby ho dostali. A při nákupech dokázali udělat obrat, se kterým bylo ZKD, když se podívalo na čísla, spokojené. Ale na vedení ZKD se nedostávaly stížnosti lidí.

Proč vlastně si lidé nestěžovali?

Postřekov asi jako každá jiná malá obec funguje tak, že lidi si stěžují na rohu ulice, v hospodě, nebo si zanadávají doma u televize. Ale když se mají konfrontovat s tím dotyčným, co jim vadí na konkrétní věci, tak mlčí, nebo to popřou a řeknou, že je vše v pořádku. Bohužel se tohle jednání musí nazvat zbabělostí. A právě to je jedna z věcí, která se mi nelíbí a chci s ní něco dělat. Svoji zbabělost musím zahodit a jít s kůží na trh. Je to jediná šance, jak situaci změnit. Musím to udělat pro lidi, neboť mi dali důvěru, když mne zvolili zastupitelem.

Myslíte si, že vaše snažení už bylo korunováno úspěchem?

Určitě. Jakmile se kolem prodejny spustil humbuk, v tom krámu je vidět ten obrovský pokrok. Děvčata – tím myslím prodavačky – tam musela odvést kus poctivé práce. To musím velice ocenit nejen já, ale určitě si toho všimli všichni, kteří tam chodí nakupovat.