Janovský mokřad se nachází u Nýřan v okrese Plzeň-sever, nedaleko dálnice D5 a vznikl v místě zaniklého rybníka.

V současné době poskytuje mokřad a okolní plochy útočiště mnoha vzácným a ohroženým živočichům, převážně ptákům a obojživelníkům, ale také hmyzu a motýlům.

„Část tohoto území měla být zastavěna, mělo tam vzniknout dálniční odpočívadlo. Na zbytku měla být zemědělská půda,“ popsal původní záměr náměstek hejtmanky pro životní prostředí Josef Bernard.

Území o velikosti 72 hektarů je z velké části ve vlastnictví Plzeňského kraje. „Cílem zřízení rezervace je zajištění ochrany a přirozeného rozvoje zejména mokřadního ekosystému,“ sdělil náměstek s tím, že v budoucnu by mohl být mokřad zpřístupněn veřejnosti. „Měla by se tam vybudovat stezka, která bude návštěvníky provázet. Vzniknout by tam měla také pozorovací věž,“ informoval.

V Janovském mokřadu nalezl domov např. i jeřáb popelavý, který tam loni vyvedl mládě. „Můžeme tam ale také spatřit bramborníčka černohlavého a hnědého, ledňáčka, slavíka modráčka nebo dravce motáka pochopa. V mokřadu hnízdí chřástal vodní, vyskytují se tam čírky obecné a modré,“ vyjmenoval plzeňský ornitolog a ochránce zvířat Karel Makoň s tím, že tam zalétávají další druhy ptáků, jako jsou jiřičky, vlaštovky či břehule, ale také netopýři. Vyskytují se tam rovněž labutě, kachny divoké, včelojedi nebo puštíci.

Podle Makoně má vyhlášení Jánského mokřadu za přírodní rezervaci smysl. „Je to ráj na zemi. Toto území nejenže v období sucha zadržuje vodu, ale funguje také jako protipovodňové opatření nebo jako čistírna povrchové vody. Velice oceňujeme, že se do toho Plzeňský kraj vložil,“ řekl už dříve Makoň.

Na místě dnešního mokřadu byl až do 18. století rybník s rozlohou zhruba 130 hektarů a patřil chotěšovskému klášteru. Kvůli těžbě uhlí byl v první polovině 19. století vysušen.

Nově zřízený park Berounka vznikl spojením současných přírodních parků Horní Berounka, založen roku 1996, a Hřešihlavská vyhlášeným v roce 1978. „Tyto přírodní parky spolu hraničí, přičemž jejich společným znakem je dochovaný krajinný ráz zaříznutého údolí řeky Berounky, jejích přítoků, skalních výchozů, přilehlých lesních komplexů a zemědělských kultur včetně kulturních dominant krajiny a historické zástavby obcí s architektonickou hodnotou,“ popsala mluvčí kraje Eva Mertlová.

Náměstek Bernard dodal, že starostové obcí, na jejichž katastru se park Berounka nachází, mají často problém s neukázněnými turisty. „Zajíždí k řece s auty a táboří tam na černo,“ upozornil.

Kraj proto ochranu území koncipoval tak, aby případně přivolaná policie měla jasně vydefinováno, co tam lidé smějí a co je přísně zakázáno.