Drobná sakrální architektura v podobě Božích muk, křížů a svatých obrázků byla vždy nedílnou součástí české krajiny, symbolem domova. Přiložená tabulka informuje, že kříže byly stavěny na místech odedávna významných, podél cest, na návrších, na krajích obcí, v polích či rozcestích. Představovaly důležité orientační body, byly využívány jako mezníky na hranicích pozemků či katastrů obcí, nebo sloužily jako rozcestníky. Někdy označovaly místa uložení ostatků padlých vojáků či připomínaly jiné tragické události. Jindy je lidské ruce postavily jako projev díků za odvrácení neštěstí, moru nebo jako symbol usmíření sporu o majetek mezi sousedy a podobně.

Ovšem kříž v kdyňském parku je zároveň i připomínkou prací Václava Fritze. Díky jeho péči a péči Vojtěcha Hány bylo v posledních letech renovováno v našem kraji až na 50 křížů.

Místní se s společně s monsignorem Miroslavem Kratochvílem a P. Przemyslawem Ciupakem (nově jmenovaným administrátorem farnosti Kdyně) sešli v parku u křížku v pátek 13. září k příležitosti slavnostního požehnání.

„Je to příhodný večer, jelikož je to předvečer svátku Povýšení svatého kříže. Navíc zároveň vzpomeneme na Václava Fritze, s nímž jsme se museli před týdnem rozloučit,“ řekl na úvod Kratochvíl.

Na začátku všeho byl ale jen kamenný pilíř. „Objevil jsem ho u Štěpána Strejce v kamenictví v bývalých kasárnách. Bylo to torzo spodní části křížku. A protože jsme v okolí objevili více pobouraných křížků, velmi pěkných a zdařilých kamenických prací a jednotlivých částí, u kterých se nevědělo, odkud jsou, udělali jsme v rohu parku malé lapidárium,“ řekl bývalý starosta Kdyně Jan Löffelmann.

Z torza s letopočtem 1872 chtěl kdosi udělat náhrobek. Nakonec posloužil jako podstavec pro kříž.

„Vrchol ale chyběl. Obrátili jsme se proto na Miroslava Kratochvíla, zda by ve svém inventáři neměl něco, čím bychom mohli torzo završit,“ pokračoval Löffelmann s tím, že pak práci zakončili restaurátoři.

Ludmila Brychová z kdyňského infocentra, která iniciovala dokončení prací dodala několik slov: „Je téměř symbolické, když tento křížek uprostřed našeho města renovoval pan Fritz už jako nemocný a stal se tak jeho posledním. Na konci srpna zemřel. Přála bych si, aby tento křížek dokázal naše návštěvníky a kolemjdoucí na chvíli zastavit a přivedl je k uvědomění, jak malicherné a zbytečné jsou mnohdy naše spory z pohledu věčnosti, a jak některé zdánlivě malé dobré činy a skutky jsou pro věčnost naopak velmi důležité.“

Podle slov Miroslava Kratochvíla je kříž místo, kde Ježíš vykonal svou vykupitelskou oběť.

„Měli bychom to tajemství kříže nechat zazářit i v našich životech, poznat, že z kříže pramení síla. Je to něco, k čemu hledíme s úctou a je to zároveň klíč, který otevírá nebeskou bránu,“ dodal Kratochvíl těsně před tím, než kříž zkropil svěcenou vodou ve chvilce úcty a vnitřní usebranosti.