Vše začalo žádostí o slunečník.

„Chtěl jsem na zahradu slunečník. Kamarád řekl, že mi ho sežene. Čekal jsem dlouho a nic se nedělo. Když jsem se připomněl, bylo mi řečeno, že slunečník už nebudu potřebovat, že přijde brzy zima. Místo něj jsem dostal hrablo, přilbu, ochranné rukavice, reflexní vestu a návod jak s hrablem bezpečně pracovat,“ říká Svoboda.

Jenže zima byla na sníh skoupá a pan Svoboda neměl možnost své nové hrablo řádně prohnat.
„Poznamenal jsem, že ten slunečník by byl lepší. To jsem asi neměl dělat,“ pokračuje Svoboda, který neměl nejmenší tušení, co se na něj chystá.

Když mu kamarád spolu se synem sehnali fůru sněhu  a složili mu ji před dům, aby bylo jeho nové hrablo k užitku, nestačil se divit on, jeho manželka ani jejich pejsek. Udivení byli i kolemjdoucí. Netrvalo dlouho a před domem Svobodových se strhla pořádná koulovačka.
„Když už zimu, tak se vším všudy. Dneska si uděláme kapra a bramborový salát. Dřeva máme dost, takže se zimy bát nemusíme a já konečně vyzkouším podle návodu to nové hrablo,“ dodal Svoboda.

„No, dobře, ať je to kompletní, já jdu zadělat na vánoční cukroví,“ prohlásila jeho manželka Eva.

Odkud hromada sněhu pochází, nám nikdo prozradit nechtěl.

„Máme tajného dodavatele. Protože si ještě za dva měsíce plánujeme přivést další fůrku, nemůžeme zdroj prozradit. Kdybychom to řekli, vášniví lyžaři, kteří si letos sněhu moc neužili, by nám ho mohli vyfouknout,“ řekl Pavel Svoboda, který má v recesistickém nápadu také prsty.
Pan František Svoboda se s uklízením sněhu svým novým hrablem zřejmě moc nenadřel. S úklidem mu pomohlo sluníčko a téměř 15 stupňů nad nulou.