Někteří to vyřešili skokem, jiní se ponořili postupně.

„Voda má dneska jeden stupeň pod nulou, což je ta nejhorší varianta. Pěkně totiž štípe. Jeden rok jsme se koupali při minus osmi, takže se nám zdálo, že je voda teplejší. Pravdou je, že nejdřív jsme asi dvě hodiny sekali led," řekl starosta Srb Jiří Šimek, který nevynechal ani jeden z ročníků a do ledové vody si skočil už po jedenácté.

„Nejhorší je namočit se od pasu nahoru. Já to řeším skokem, takže to mám brzy za sebou," prozradil Šimek s úsměvem a při popíjení svařáku, který bublal v kotlíku nad ohništěm, si pohrával s myšlenkou, že se vykoupe ještě jednou.

Ačkoliv byli všichni otužilci ve vodě jen pár minut, stačili si připít na zdraví a připili i svému zesnulému kamarádovi Josefovi Kiklhornovi, známému pod přezdívkou Skippi.

„Pepík v roce 2014 v pouhých 50 letech odešel. Byl to náš kamarád, který s námi byl šestkrát ve vodě. Bohužel už tomu tak nikdy nebude," dodal Šimek.

Svou první ledovou koupel ve zdraví přežila i Adéla Radová, první žena v celé historii této tradiční akce.
„Šla jsem do toho z hecu. Měla jsem ze začátku strach, ale dokázala jsem to. Voda byla příšerně studená, ale čekala jsem, že to bude horší. Příští rok do toho jdu znovu," řekla pevně, ačkoliv se ještě třásla zimou.

A proč se Srbičtí s takovou chutí rok co rok do noří do ledové náruče Radbuzy?
„Po flámu je to vynikající věc. Děláme to proto, abychom se probrali z kocoviny. Na chvíli se nám zastaví srdce a my zapomeneme, že jsme něco pili," řekl se smíchem Radek Císler, který ledovou koupel letos absolvoval po sedmé.