Tato loňská novinka sklidila takový úspěch, že se ji autoři rozhodli uspořádat znovu. I letos předvedou modelové a modelky všech věkových kategorií s nadsázkou tradiční chodské kroje ve stylu moderních módních show.
„Jsme rádi, že se pořad setkal s takovým ohlasem. Z počátku jsme měli strach, jak jej diváci přijmou. Letošní přehlídka dozná hned několika změn. Protože se jí zúčastní i mrákovský soubor, což nás nesmírně těší, uskuteční se až v neděli v 10 hodin. Původní čas nevyhovoval Mrákovským, neboť v sobotu pořádají Chodskou hyjtu,“ uvedla autorka pořadu Marta Skarlandtová s tím, že k uspořádání přehlídky ji inspirovala národopisná kniha Jindřicha Jindřicha Chodsko, jež byla jeho životním dílem.
„V knize jsou popsány všechny formy chodského kroje. Přišlo mi líto, že nejsou k vidění. Soubory vystupují většinou ve slavnostních, ale ono jich je mnohem více. Proto mě napadlo je předvést. Bylo mi jasné, že sehnat všechny kroje nebude legrace. Povedlo se to hlavně díky lidem, kteří zapátrali v truhlách, kde měli schované poklady po předcích,“ říká Skarlandtová.

Obléci kroj je alchymie, při níž platí přesná a přísná pravidla. A přece právě v krojích se odrážel život, původ, finanční možnosti i vlastnosti našich předků nejviditelněji, doslova na první pohled.
Jiné kroje a barvy se nosily při různých příležitostech. Proto je přehlídka rozdělena do tří bloků. Barevně se sváteční kroje liší podle církevního roku. Barva sukně se nosí podle barev mešního roucha. K adventu patří fialová šerka, k Velikonocím zelená, k pouti jasně červená a do smutku modrá či fialová. Nejslavnostnější kroj se nosil právě o pouti na cestu do kostela, na Chodsku se mu říká těžký kroj.


Dolní Chodsko
Selky z dolního Chodska měly kroje honosnější, a jak by ne, když údolní vesnice bývaly oproti podhorským úrodnější, a tedy i bohatší.
Objemné rukávce byly naškrobené vysoko až k uším, nechyběl těžký brokátový fěrtuch, černý vyšívaný šátek, uvázaný přes vysoký hřeben, takže tvořil na temeni hlavy jakési růžky. A oba šátky, na hlavě i hedvábný přes ramena, se podkládaly vyšívanými šátky tylovými, aby ty nákladné doplňky uchránily před potem.

Horní Chodsko
Selky z horního Chodska nosily rukávce dlouhé a méně bohaté, pantlíčkový fěrtuch a žalínový, tedy kašmírový šátek s tištěným vzorem, si vázaly bez hřebenu. Šátky se začaly dostávat do módy v polovině 19. století, nejprve tištěné, později strojově a ještě později ručně vyšívané.
Nejdříve se uchytily na horním Chodsku a bývaly červené. Této barvě šátku dolní Chodky ovšem nikdy nepodlehly, a tak zůstal výlučnou záležitostí především mladších žen na horním Chodsku. Ty si také, asi pod vlivem sousedních dirndlů – usoudily zřejmě, že Němkám to sluší víc – zkrátily v průběhu 20.století dlouhé rukávce, které se pak staly dalším typickým znakem hornochodského kroje.

Děti
Kroje dětí bývaly zmenšeninou krojů dospělých a ratolesti si rodiče strojili podle svých finančních možností. Platilo ale, že šerku a rukávce mohly obléknout dívky až v patnácti letech.

Muži
Mužské kroje se z běžného nošení vytratily už koncem 19.století. Zřejmě proto, že muži víc přicházeli do styku s okolním světem a chtěli se mu přizpůsobit. Ale je to škoda, protože v chodském kabátě vypadá každý z nich jako urostlá jedle.
Bílý kabát, zvaný šerka, je typický pro horní Chodsko. Střih je volný, jednoduchý a silueta je tak jako u ženského kroje orientovaná do pasu. A jak je vidět, šátkové módě neodolali ani muži.
Modré kabáty s náročnou výšivkou se objevily o něco později, a jak jinak, než na dolním Chodsku. Byly totiž finančně nákladnější. Střihově jsou těsnější, složitější a silueta je orientovaná tak jako u dolnochodského ženského kroje nad pas. Modrým kabátům se říká „ženící,“ protože poprvé ho oblékal mladý muž na svou svatbu.
Rovněž širáky, tolik typické pro oba chodské regiony, nosili hlavně ženáči a pouze ke kabátu, zatímco chlapci a svobodní mladí muži pokrývali hlavu vydrovkou a místo kabátu nosili krátký kabátek. Dolnochodský navíc býval ozdobený výšivkou.