Pouhé čtyři hodiny spala na včerejšek sedmačtyřicetiletá Helena Konopíková z Krchleb, která ve středu odpoledne získala v Plzni krajský titul Živnostník roku 2008.

„Vloni mě do krajské soutěže přihlásila Okresní hospodářská komora Domažlice a skončila jsem druhá. Letos jsem to zkusila sama,“ řekla včera ráno Deníku podnikatelka Konopíková s tím, že má tak trochu strach z účasti v celostátním kole. „Raději peču koláče. Na slavnosti, jako byla ta včerejší, si moc nepotrpím,“ dodává.

Na vyhlášení do Plzně s sebou vzala sedmadvacetiletou dceru a pětadvacetiletého syna, kteří jsou spolu s třiapadesátiletým otcem rodiny jedinými zaměstnanci firmy, jež se proslavila široko daleko krchlebskými koláči.

Manželovi jsme to samozřejmě telefonovali, doma na nás čekal s šampaňským. Ale na dlouhé oslavy nebyl čas. Šla jsem spát v deset večer a ve dvě už jsem zase vstávala, koláče čekaly,“ řekla podnikatelka, která vsadila na ´vlastní zdroje´ a do firmy vzala i své dvě děti. Dceru – vyučenou pekařku a syna – automechanika.

Jaká byla první noc po získání titulu?
„Pěkná, ale krátká. Byla jsem šťastná a se mnou celá rodina. Měli jsme obrovskou radost,“ odpověděla Deníku Konopíková. Poslední dobou, aby stačili uspokojit zákazníky, toho prý moc nenaspí. Nejvíce vytížení jsou hlavně v době poutí, kdy pečou až čtyři stovky koláčů denně.

V podnikatelčině životě se za osmnáct let, co koláče peče, našly chvíle, kdy se vším chtěla takzvaně praštit.
„Hlavně tomu bylo v době, kdy byl velice nekvalitní tvaroh, který přetékal přes koláče. Moc jsme se s ním nazlobili. Se surovinami je to stále horší. Je rozdíl mezi tvarohem a tvarohem, stejné je to i u mouky,“ stýská si Konopíková. Dodává, že s nekvalitními surovinami, které se občas na trhu vyskytnou, se moc špatně pracuje.

Šampaňské nebylo jediným způsobem, jak Konopíkovi získání titulu oslaví. „Dnes, až povezou do Domažlic koláče na prodej, přivezou zpět chlebíčky. Tak si dáme,“ říká živnostnice o malém přilepšení, jímž chce rodina tak trochu oslavu završit.

Živnostnice už tuší, že ocenění jí přinese další práci, přivede nové zákazníky. Chce ale navíc ty současné i budoucí překvapit. „Připravujeme malé rozšíření prostor tak, aby si lidé mohli v klidu sníst koláč a dát si k němu také kafíčko. Máme radost, když našim zákazníkům chutná a takhle to budeme vidět na vlastní oči,“ prozrazuje žena, která život spojila s koláči.