Nápad inicioval rodák Carl Hula, který se obrátil na místního faráře Ivana Pavlíčka. Ten vyhlásil veřejnou sbírku, v níž věřící darovali více než milion korun. „Překvapilo mě, jak to šlo rychle. Lidé peníze vybrali za rok a půl,“ uvedl kněz.

Ve věži kostela bylo sedm zvonů ještě před první světovou válkou. Po roce 1945 jejich počet kvůli dalším válečným událostem klesl na čtyři. „Jeden z nich se během války podařilo zachránit jenom díky tomu, že ho farníci sundali a zahrabali do země pod lavice. Věděli, že je nejcennější. Je přes pět set let starý,“ pokračoval Pavlíček. V devadesátých letech minulého století do věže přibyl pátý zvon, který se jako jediný při mších či dalších událostech používal. „Ostatní zvony už byly ve špatném technickém stavu. Měly vytlučená srdce, špatnou závěsnou konstrukci nebo se u nich objevily další potíže,“ nastínil kněz.

Pětice dobových zvonů Panna Maria, Václav, Barbora, Jan Nepomucký a Lomikar z duchovních prostor načas zmizela. Odvezl si je Michal Votruba do své dílny v Myslkovicích na Táborsku, kde je renovuje. Právě on je rovněž autorem dvou nových zvonů, Martina a Karla, které jsou od minulého týdne už v kostele. Zatím nejsou zavěšené, ale zůstávají dole před postranním oltářem. „Teď ještě šetříme na závěsnou konstrukci a mechaniku,“ doplnil farář. Odhaduje, že slavnostní svěcení všech sedmi zvonů se uskuteční příští Velikonoce. „Carl Hula bohužel minulý týden zemřel. I když se jejich návratu nedočkal, my mu na ně během pohřbu symbolicky zazvoníme,“ řekl Pavlíček.

Podle jihočeského zvonaře Votruby je kostel svatého Martina výjimečný tím, že měl a zase bude mít sedm zvonů, což je s ohledem na velikost církevní stavby velký počet. Zajímavostí je také Lomikarův umíráček, který je jediný svého druhu v České republice a je spojený s Wolfem Maxmiliánem Lamingenem z Albenreuthu, zvaným Lomikar, který je v Klenčí pochován v hrobce pod kostelem.