O poslední sobotě před svatým Martinem roku 1419 ukryly ženy mariánské družiny dřevěnou sošku před očekávaným nájezdem husitů v pomezních hvozdech na hranicích s Bavorskem. V dutém kmeni lípy ji našel husitský vůdce Ctibor Krčma a hodil ji do blízké studny, ale soška se sama vrátila na své místo. Když neuspěl ani po třetí, ťal ji mečem do hlavy, vytryskla krev, Krčma se lekl a dal se na pokání… tak praví pověst v lidovém podání, o jejíž relevanci si můžeme myslet své. Co oddiskutovat ale nelze je fakt, že místo, kde Bavoři (selky si zřejmě poněkud zašly) sošku nalezli, nazvali „u svaté krve“, německy „beim Heiligen Blut“. A tady vznikl v roce 1659 velký barokní poutní chrám, nad jehož oltářem je nazdobená soška umístěna dodnes. Kolem chrámu pak vyrostlo městečko Nové Kostely.

Těžko říct, kdo měl nápad u příležitosti kulatého výročí sošku do Loučimi zapůjčit, ale v úvodu zmíněný den zastavilo před loučimským kostelem hasičské auto z Nových Kostelů a v dřevěné bedýnce přivezlo vzácnou relikvii. Tu přenesl v čele malého průvodu do kostela tamní farář Mons. Georg Englmeier a spolu s loučimským farářem Mons. Miroslavem Kratochvílem a P. Przemyslem Ciupakem ji postavili do pravé niky před oltářem. Kratochvíl zapálil svíčky a po půl deváté začala mariánská pobožnost.

Josef Dědina, jehož zpěv se nese z kůru za doprovodu varhan jeho sestry Martiny Matějkové při všech významnějších církevních akcích, nemohl chybět ani dnes a k bohoslužbě řekl: „Teď ráno jsme začali modlitbou růžence, mezitím byly modlitby a písně a končili jsme mariánskými litaniemi, což je modlitba, v níž se připomínají ctnosti Panny Marie. To že soška je na dneska tady je malý zázrak, protože před 30 lety tohle nebylo možný, aby my jsme jezdili tam a oni sem, natož aby se vrátila vzácná gotická soška. Sice jen kus dřeva, ale je to cenná věc a pochází odtud, takže je to velká událost pro všechny.“

Po mši si lidé mohli sošku prohlédnout a hlavně vyfotit zblízka.

Dozor v kostele si vzali na starost hasiči z Neukirchenu, vystřídali je kolegové z Vorderbuchbergu a nakonec z Atzlernu. Dohled měli i místní hasiči, pro něž byla sobota vyvrcholením několikadenních příprav, z nichž nejvíc práce bylo se stavbou nového společenského stanu na parkovišti u restaurace, který obec pořídila nejen pro tuto příležitost. Před jednou hodinou se pak pět členů SDH vydalo na křižovatku od starého viaduktu a do zatáčky u kostela, aby zabezpečili hladký průchod poutníků, jichž z Nových Kostelů letos (chodí každý lichý rok) vyrazilo na 25 km dlouhou cestu 165 v počasí poněkud nevlídném – na vrcholku Hogen Bogenu přes noc napadl sníh a v kopcích kolem Fleků a Liščí poutníci zmokli. To jim ale neubralo na dobré náladě, když před sebou uviděli věž loučimského kostela a uslyšeli vyzvánět oba zvony, včetně nového.

Kostel už ale byl skoro plný těmi, co přijeli autobusem nebo auty, přesto se většina z nich ještě vešla. Mše se zúčastnilo pět duchovních - Kratochvíl, Ciupak, Englmeier a kaplan v Klatovech Feranec Bystrík, celebroval ji generální vikář regensburské diecéze Mons. Michael Fuchs. Jeho přítomnost tak dokazuje význam výročí.

„Dnes se žena vrací do svého starého domova,“ řekl Fuchs česky, „ne po 6 nebo 60 letech, ale po 600 letech přinášejí bavorští poutníci poutníkům českým „svou“ Matku Boží z Loučimi. Ale komu vlastně patří ta, která byla po staletí nazývána loučimská Madona v Nových Kostelích? Věřící to očividně vždy věděli – neexistuje „naše“ nebo „vaše“ Madona. Ona je Ježíšova matka, která nás vykoupí ze všech potíží, dává nám naději s spojuje nás ze všech koutů světa do společné víry.“

Po skončení mše pak postavili obě sošky vedle sebe na oltář a kdo měl zájem, mohl se podívat zblízka anebo se s nimi vyfotografovat. Možná někoho zarazilo, že loučimská replika je oděna ve zlaté roucho a vůbec její barvy jsou pěkně jasné, zatímco originál je poněkud omšelý – ale u tak staré dřevěné sošky – pověst nepověst – to ani jinak být nemůže.

Zakončení celé akce se konalo v sále restaurace pana Matějky a ve stanu na parkovišti. Podával se guláš s chlebem, pivo, káva, koláče, i harmoniky a muzika Kolovanka zahrála.

„Chtěla bych poděkovat všem, kdo se na přípravách podíleli,“ řekla starostka Loučimi Jana Dirriglová, „hlavně to byli hasiči, kteří nejvíc přiložili ruku k dílu a snažili se pomoci. Ženy pomohly s úklidem spadaného listí, byla to prostě týmová práce. Jeden člověk by to nezvládnul. A bylo by hezké, kdyby se tato zvláštní událost opakovala i pro budoucí generace a Madona nás přišla navštívit vždy alespoň jednou za 100 let.“

Zdeněk Huspek