Její příběh i osudy dalších nuceně nasazených lidí zachytili Jan Valeš a Libor Schröpfer v nové knize Stanice Holýšov… vystupovat!

Anna bydlela v táborových barácích na okraji města u lesa. „Byla v nich samá díra. Foukalo tam ze všech stran a my jsme dostali na den jen jeden jediný kýbl uhlí. I jídlo bylo hrozné. Rodiče mně museli posílat každý týden balík s potravinami,“ vyprávěla pamětnice. Během druhé světové války prošlo táborem zhruba 2 100 žen z protektorátu.

Osmnáctiletá dívka z Písku nejdříve v muničce sypala střelný prach do patron. Spolu s dalšími však pomáhala Francouzům, kteří byli uvězněni v nedalekém zajateckém táboře, a nosila jim jídlo. „Jednou jsem ale měla smůlu. Viděla mě Němka, jak dávám zajatci balíček, a šla na mě žalovat,“ popsala.

Petra Šlajsová vyrazila na třítýdenní jazykový kurz do Španělska. Navštívila také město Cordóba.
Španělsko, Velká Británie i Malta. Kantoři z Domažlic jezdí na kurzy do ciziny

Následující ráno ji okamžitě přeřadili k francouzským vězňům. „Na lisu jsem stlačovala spodek patron. Potom jsme to hned dávali Němkám, které to měřily. Když to bylo málo stlačené, hodily mi to na hlavu, div mi nevyrazily zuby. Byla to těžká mužská práce. Měla jsem po směně ruce celé oteklé a krvavé. V noci jsem si na ně dávala studené obklady,“ pokračovala. Vedoucí směny jí vmetl do tváře, že trest mohl být ještě vyšší. „Řekl mi, že pokud bych jídlo dala Židovi, šla bych s ním rovnou do plynu,“ dodala.

Anna dostala nepopsatelný strach. Protože ji neustále hlídali, nemohla spát. Trnula hrůzou, že pro ni přijdou vojáci a zastřelí ji. Naštěstí dostala po čtrnácti dnech volno a odjela za rodiči. „Když viděli mé ruce, plakali. Nakonec jsem šla marodit,“ uvedla. Zázrakem, který způsobili její známí, už se nikdy nemusela do Holýšova vrátit. A jak uvedla ve svých vzpomínkách, „možná tak unikla smrti“.

Nová kniha Stanice Holýšov… vystupovat! vychází především ze vzpomínek pamětníků. Ty Jan Valeš stejně jako historické dokumenty z archivů a dalších zdrojů shromažďoval asi deset let. Protože část materiálů byla v němčině, s překladem mu pomáhal holýšovský starosta Libor Schröpfer. Ten napsal některé kapitoly, text editoval a opravoval.

Pohled do provozu muničního závodu v Holýšově.
Archeologové zkoumají lágry v Holýšově, hledat budou i osobní věci vězňů

Publikace je cenná také kvůli množství fotografií, jež se podařilo autorům nasbírat. „Našli jsme je v domácích albech, krabicích od bonboniér nebo založené v zažloutlých štosech dokumentů. Unikátní jsou snímky z provozu muničního závodu. Podle optimistického nádechu je pravděpodobné, že šlo o chystanou propagaci,“ řekl Valeš. Nechybí ani obsáhlý seznam zajatců a nuceně nasazených lidí, kteří v závodě pracovali. „Podle záznamů tady v roce 1944 bylo přes sedm tisíc osob. Kromě Němců a Čechů se jednalo o zajatce z Itálie, Francie, Jugoslávie a dalších zemí. A pak také vězně z koncentračních táborů,“ nastínil starosta Holýšova, kde nacisté zřídili sedm lágrů.

Munička se především koncem války stávala častým cílem spojeneckých náletů. „Šestadvacátého dubna 1945 hloubkaři trefili vagony naložené municí. Silná exploze výrobu materiálu zcela zastavila. Zasáhla nejenom továrnu a tábory, ale v celém Holýšově byla vyražená okenní skla, na domech chyběly tašky. Bohužel zahynulo i devět německých žen,“ popsal Schröpfer.

Knihu je možné si pořídit v Domě dějin.