Jaký je rozdíl mezi maňáskem a marotem, co je javajka a malajka či odkud získala své jméno postava legendárního Kašpárka?

Na tyto a mnohé další otázky týkající se řemesla loutkařského lze nalézt odpověď v Muzeu Chodska v Domažlicích, kde tento týden začala výstava loutek nazvaná „Do pohádky s pimprlátky“.

„Pro tradiční vánoční výstavu se nám loutky zdály jako vhodné téma,“ vysvětluje kurátorka výstavy Slávka Štrbová a dodává, že loutkové divadlo není záležitost pouze pro děti. „Určitě to má co říct i dospělým. Jsou zde skutečně staré loutky a unikáty, které se hned tak nevidí.“

V prostorách muzea mohou diváci nejen obdivovat řemeslnou zručnost starých řezbářských mistrů, ale dozvědět se i mnoho zajímavého o kočovných divadlech, historii loutek, jejich druzích, důmyslných mechanismech či o tradici loutkových divadel na Domažlicku. Z depozitáře muzea se vystavilo více jak pětatřicet loutek.

Výstavu zahájila v úterý vernisáž, na které nechyběla ani Alena Vorlová, která poskytla muzeu kolem padesáti loutek ze sbírky svého manžela Jiřího Vorla. Ten začal sbírat loutky v šedesátých letech. „Koupil dětem k Vánocům malé divadélko, další Vánoce koupil větší a tak dále, až ho sbírání loutek úplně pohltilo. Stala se z toho vyloženě posedlost,“ říká Vorlová, která se po čase začala o původ loutek sama zajímat.

Nyní má doma několik tisíc kusů – velkých i malých loutek, náhradních hlaviček a doplňků. „Mám je úplně všude, včetně záchoda. Když chci něco ze skříně, musím nejdříve sundat tři loutky,“ usmívá se Vorlová. „Kdybychom měli vystavit celou sbírku, asi by nám nestačil ani celý Chodský hrad,“ dodává ředitel muzea Josef Nejdl.

Mezi nejstarší a nejcennější exponáty patří varietní loutky z dílny, řezbáře Mikoláše Sychrovského, kmotra Mikoláše Aleše, z poloviny devatenáctého století, které představují kejklíře a takzvaný ´Mirotický taneček´, čtyři loutky tanečníků na jednom kříži.

K vidění jsou v muzeu také téměř metrové marionety. „Staří řezbáři odváděli mistrovskou práci. Například tento dřevěný vodník dokonce poulí oči a zvedá obočí,“ popisuje jednu z vystavených loutek Štrbová. Podle Vorlové se tehdejší jemná, poctivá práce se s dnešními loutkami nemůže srovnávat. “Staré loutky mají dokonalé kostýmy s krajkami, šité boty plné téměř miniaturních detailů.“

Expozici, která potrvá až do konce ledna, doplňuje i výstava „Loutky očima dětí“ žáků Základní umělecké školy v Domažlicích. „Prezentuje se tu kolem sedmdesáti výtvorů našich žáků. Děti dělaly klasické marionety, tyčové loutky i například loutky totemové. Jde o loutky, které nemají ruce a hrají spíše svým vzezřením,“ uvedl učitel Igor Šlechta.

Podle něj se moderní loutky oproti těm klasickým trochu odklání od realističnosti. „Dnešní projev spěje spíše k jednoduchosti, více zde pracuje fantazie.“
Vernisáž zpestřila i ukázka z loutkové pohádky O Šípkové Růžence, v podání Loutkového divadla Domažlice, které slavnostně obnoví svou činnost, a to při slavnostní premiéře dne 14. prosince v MKS Domažlice.