Velká očekávání budou o tomto víkendu v malé vísce Pelechy. Způsobilo je zamýšlené první pečení chleba v historické chalupě – Chodské strážnici.

Ta vznikla náročnou a citlivou přestavbou staré vesnické chalupy. Byli jsme při jejím otevření loni v srpnu a zaregistrovali tam tajné přáním, téměř slib.

„Chtěli bychom v budoucnu využít toho, že v chalupě byla pec, kvůli které jsme část vnitřku zachovali. Už jsme o našem záměru mluvili s panem Sobotovičem. Odstěhoval se odtud před lety do jižních Čech, kde je známým pekařem, a právě s ním jsme konzultovali, zda by prostory, které jsme v domu zachovali, bylo možné využít k pečení. Řekl nám, že by to šlo,” podotkl tehdy Libor Šperl z Chodské strážnice.

Nutno říct, že zmíněný pekař Augustin Sobotovič není jen tak leckdo. Nejenže ho vyhlásili kolegové z Prachatického deníku za Fachmana roku 2011, ale na svém kontě má už devět let pečení ve vyhlášené obecní peci v Lenoře.

Rok se ani s rokem ještě nesešel a pokusné pečení chleba by se mělo ve strážnici uskutečnit.

„Předcházely mu konzultace s panem Sobotovičem, který nám poradil, jak starou pec obnovit, de facto je postavená nově. Prvním, kdo ji vyzkouší, bude právě on,“ říká Šperl s tím, že zkušený pekař jim kromě jiného poradil, jak má být pec vyložená sklem a šamotem.

Co všechno lze očekávat

A jak se mistr pekař před premiérou cítí?

„Abych byl upřímný, zatím mám smíšené pocity. Dával jsem jim tak trošku ´rozum´, ale pec je nová, takže nevím, jak bude fungovat. Všechno se uvidí až o víkendu. Už jsem takto zabíhal sedm pecí a musím říct, že každá mívá ´dětské bolesti´,“ tvrdí zkušený pekař.

„Nejdříve se člověk musí naučit pec roztápět, to je důležité, správně ji vyhřát. Musí vypozorovat, jak pec reaguje a nesmí tam být tepelné mosty. Stalo se mi to u jedné pece, kde byly dokonce dva, a nešla ´zaboha´ vytopit. Musel jsem hodně přikládat. Je to i o dříví, musí být dlouhé dříví, suché, tvrdé je lepší. Pec je důležitější než pekař a člověk jí musí přijít na chuť. Když si pec ´postaví hlavu´, tak nesvedete nic. To máte jako se ženskou,“ směje se Sobotovič.

Přes to všechno se do Pelechů, kde strávil podstatnou část života, moc těší.

„Těším se zaprvé na to, že se setkám s rodinou, zadruhé tam mám pořád spoustu přátel. Snažíme se být spolu v kontaktu, i když řadu let bydlím jinde. Prostě těším se, ale hlavní je, co bude povídat pec, jak se na nás bude tvářit. To je nejzásadnější. Nelze dělat předem účet bez hostinského. Pokud si pec neosahám, nemůžu být předem chytrý,“ upozorňuje.

Řemeslu se vyučil před desítkami let, má k němu stále respekt a ví, co pro něj znamená.

„Na to se mne už ptali a odpověděl jsem: ´Práce, práce, práce a zase práce. A spokojenost lidí´,“ zakončuje pekař Sobotovič.

ČTĚTE TAKÉ ZDE

A TADY