Místním sedlářem byl tehdy pan Lorenz (Vavřinec) Francz a uzdařem Thomas (Tomáš) Nejdl. Už to samo o sobě dosvědčuje, že v Hostouni a jejím okolí bylo chováno a řekněme přímo šlechtěno hodně koní! Přímé svědectví o tom nám ostatně podává už sama berní rula z let 1653 54. Ta napočetla ve městě celkem 52 potahů. Ve srovnání s blízkými a většími Poběžovicemi, městem 'už' od roku 1502, kde bylo pouze 38 potahů a s Bělou která byla tehdy velkou vsí s panskou vodní tvrzí a mariánskou poutní kaplí s pouhými dvěma potahy, vyniká zřetelně koňské prvenství Hostouně! Přitom v soupise zcela chybí údaj o farním potahu (nebo potazích) , které tehdy nutně musely být. V dalších zemských berních soupisech zejména z let 1728 29 koní ve městě ještě přibylo. Mimochodem vzpomínám zase na zmínku historika učitele Karlmanna Pöhnla (rodáka z Bělé), že hostouňští duchovní páni byli už v XVII. století velkými milovníky krásných koní, zejména osobní děkan P. Georgius Sebastianus Prayer, (psán i Preir), který zemřel po kratší nemoci na hostouňské faře 31. října 1669 ve věku 62 let, což byl tehdy poměrně vysoký věk, a byl pohřben v místním chrámu před oltářem sv. Anny, jak do matriky zemřelých zapsal jeho dočasný spolupracovník a nástupce, litoměřický kanovník P. Melchior, A. Tschauder (Čaudr?). V obou hostouňských farních kronikách je jinak více zmínek o koních. Na chov krásných koní v Hostouni měli nesporně zásadní vliv pobělohorští majitelé zdejšího panství horšovskotýnští Trauttmansdorffové, kteří zprostředkovávali nákupy plnokrevníků i pro vídeňský císařský dvůr…

Novodobá, světově proslulá éra hostouňských lipicánů se ovšem píše teprve od začátku I. světové války. První plnokrevníci z polské Haliče se stěhovali do vzdálené, ale půvabnými lukami, krásnými svěžími smíšenými lesy a čistými pohorskými vodami bohaté krajiny zásluhou horšovskotýnského pána Carla (Karla) Trauttmansdorffa Weinsberga na jaře roku 1914. I náš nezapomenutelný první prezident Osvoboditel T. G. M. měl svého věrného, moudrého a krásného koně Hektora právě z hostouňského chovu!

Čtenář reportér

Jan Prokop Holý, Hostouň