A protože jsme koncem června vzpomenuli již 115. výročí narození tohoto literárního vědce, knihovníka Národní knihovny, odborného publicisty a vydavatele spisů bratří Čapků, dovolte mi malou poznámku k jeho dílu věnovanému Čapkově publicistice.

Poprvé jsem se s jeho jménem setkal jako student, když jsem si zakoupil knížku Karla Čapka Místo pro Jonathana (1970). Čapek se v ní vtipným, nicméně vážným a zaujatým způsobem vyjadřuje k aktuálním otázkám výchovy, školství, literatury i politiky, stejně jako k dalším zdánlivým všednostem našeho života. Kniha mi přiblížila časopisecké a novinové články Karla Čapka, jimž sám spisovatel říkal neznámé hřbitovy. Je třeba napsat, že zhruba těch osm set sloupků je jen čtvrtina. Nebýt mravenčí a systematické práce Miroslava Halíka, asi by Čapkovy publicistické články jen těžko spatřily světlo světa.

Z úplného chronologického přehledu Čapkových děl uspořádaných Halíkem bych zde uvedl alespoň dva tituly. Jsou to Poznámky o tvorbě (1959), dotýkající se přímo nebo nepřímo Čapkovy vlastní tvorby. Jak napsal v závěrečné poznámce sám vydavatel: „Účelem tohoto výběru bylo ukázat Čapkův poměr k některým otázkám uměleckého tvoření jeho časopiseckých prací mezi dvěma válkami."
A konečně výbor Na břehu dnů (1966) asi nejvíce přispívá k hlubšímu poznání tendencí, jež Čapek spojoval s úkolem novinářova poslání. Podle mého soudu může z přehledu Halíkem vybraných úvodníků, komentářů, polemik a poznámek vyvstat před čtenáři vcelku věrohodná podobizna Karla Čapka – novináře. Ostatně Halík o tom napsal: „Čapkova publicistika není jen zrcadlem první republiky. Dává nám zároveň poznat vlastní proces autorova novinářského růstu i autora, jemuž se služba pro noviny stala opravdovou niternou záležitostí".

Ivan Nikl