Chemie a biologie Lenku Loukotovou zajímaly už od mládí, dnes má doktorát z Karlovy univerzity a pracuje pro Akademii věd ČR. Do svého rodného města Holýšova se pravidelně vrací.

Získala jste Cenu Sanofi za farmacii pro vysokoškoláky od nositele Nobelovy ceny za chemii Jean-Marie Lehna, co to pro vás znamená?

Může to znít jako klišé, ale je to pro mě obrovská pocta. Člověk totiž nepotkává nositele Nobelovy ceny každý den na ulici. Z Ceny Sanofi mám velkou radost, protože ji uděluje porota složená ze samých odborníků se širokým rozhledem nejen ve farmacii, ale také v příbuzných oborech. Hodnotí se za-jímavost a nápad doktorand-ského projektu, potenciální přínos pro společnost a především kvalita zpracování, včetně závěrečné prezentace. Ocenění považuji za ujištění, že člověk dělá věci správně a jeho práce má smysl.

Rovněž jste získala měsíční stáž v prestižní francouzské laboratoři. Bude to pro vás hodně přínosné?

Součástí výhry je také stipendium na měsíční stáž v libovolné laboratoři ve Francii, což mi dává velkou svobodu výběru finální skupiny. A především mi to umožňuje pracovat a navázat spolupráci s prestižní vědeckou skupinou, což by pro mě jinak bylo obtížné. V neposlední řadě mám moc ráda francouzskou kuchyni i víno, tak myslím, že si stáž užiji i v tomto ohledu.

Lenka Loukotová pochází z Holýšova.

Čemu se ve své práci, za kterou jste byla oceněna, věnujete?

Novému konceptu léčby rakoviny pomocí imunoradioterapie, kterou jsme společně s mým školitelem doktorem Martinem Hrubým z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR navrhli a ověřili na zvířecím modelu. Jedná se o spojení běžně používané radioterapie s novější imunoterapií. Při imunoterapii se stimuluje imunitní systém člověka, aby lépe bojoval s rakovinou. Tento boj se v těle běžně odehrává, ale ve chvíli, kdy imunitní systém začíná prohrávat, nádor má možnost začít růst. Tudíž vhodná stimulace imunitního systému může být velmi účinnou léčbou s menšími vedlejšími účinky. V naší studii jsme ke stimulaci využili přírodní polysacharidy získané z hub, tzv. beta-glukany. Injekčně je aplikujeme do nádoru, který se díky jejich působení postupně rozpadá. Společné působení obou druhů léčby by v ideálním případě mohlo u pacienta fungovat jako prevence proti návratu rakoviny, který bohužel bývá i po prvotním odeznění příznaků u mnoha pacientů pozorován. Tato léčba je zároveň namířena také proti metastázím, které podle odhadů způsobují 90 procent všech úmrtí na rakovinu.

Budete ve studiu léčby rakoviny pokračovat?

Určitě ano. Nyní za sebou máme extrémně úspěšný experiment, během kterého jsme ve skupině získali zhruba polovinu úplně vyléčených myší. Věnujeme se teď objasnění přesného mechanismu, jak tato léčba vlastně funguje na molekulární úrovni, což by nám v budoucnosti mělo pomoci k ještě lepším výsledkům. O mechanismu samozřejmě máme už od začátku určité povědomí, ale musíme ho ověřit či vyvrátit.

Čeho byste chtěla dosáhnout?

Jak jsem už zmiňovala, rádi bychom objasnili mechanismus účinku a zlepšili léčbu, co nejvíce to bude možné. Tím bude naše práce hotova. Pak by měly následovat klinické studie, ale ty se se už neobejdou bez podpory farmaceutické firmy. Odhaduje se, že uvedení nového léčiva na trh stojí se všemi povoleními a klinickými testy více než miliardu dolarů, což je mimo rozpočet Akademie věd.

Pracujete pro Ústav makromolekulární chemie Akademie věd ČR. Jak jste se ke studiu chemie dostala? Zajímala vás již od mládí?

Chemie mě bavila už na střední škole. V té době jsem každé prázdniny strávila 14 dní na odborném soustředění mladých chemiků a biologů na Běstvině. Vzpomínám na výborné a nadšené lektory, a od té doby se můj zájem k chemii jen prohluboval. Na přírodovědecké fakultě mě nejvíce bavila fyzikální chemie, ale lákala mě zároveň syntéza. Nakonec jsem proto studovala makromolekulární chemii, odkud byl jen krůček do Ústavu makromolekulární chemie.

Máte vůbec čas vracet se domů do Holýšova?

Jezdím sem poměrně často za rodinou a kamarády. Naposledy jsem v Holýšově byla na konci června na pouti. Povinná zastávka byla samozřejmě u babičky a dědečka na koláč.

Čemu se věnujete ve svém volném čase?

Ráda běhám. Snadno si tak vyčistím hlavu, zároveň mě ale běh také stimuluje k přemýšlení z jiných úhlů pohledu. Zvládla jsem dokonce dvakrát uběhnout maraton, ale v obou případech to byl velký boj. Velmi ráda také cestuji a navštěvuji nové země, nakonec to skončilo zájmem o vysokohorskou turistiku. Tento rok jsem byla v Nepálu v základním táboře Mount Everestu, kde jsem si užila atmosféru osmitisícových vrcholů a poznala řadu horolezců zdolávajících nejvyšší vrcholy světa.