Podzimní výpravu za poznáním přírody Českého lesa připravila na sobotu 22. října Správa CHKO Český les ve spolupráci s občanským sdružením MEZI LESY a Českým svazem ochránců přírody Sylva Lunae. S lesníkem správy CHKO Jiřím Kaderou a historikem Zdeňkem Procházkou se účastníci akce vypraví pátrat po historii sklářství a památných stromech v Českém lese.

Mezi ně patří i Dubovka v Zapomenutém údolí, která byla slavnostně představena veřejnosti v září před dvěma lety. S kolegy arboristy z firmy Profi Tree Work ji odborně ošetřil 37letý Tomáš Hupač z Holýšova.

Jak všechno začalo?

Zhruba před třemi lety jsme připravili na základě žádosti Jiřího Kadery z CHKO Český les projekt pro vyhlášení památné aleje Dubovka. Nachází se u Bystřice a nyní jsme práci s kolegy dokončili.

Co všechno tam bylo nutné udělat?

Prováděli jsme tam ošetření stromů, které byly vyhlášeny za památné. Jsou to staré stromy, byly poškozené, takže se musela ošetřit celá alej. Prováděly se bezpečnostní řezy a statická zajištění korun stromů, aby neohrozily kolemjdoucí. Protože jsou to staré stromy, bylo nutné udělat různé konzervace a také podpěry jejich torz. Vše se připravovalo tak, aby alej obnášející na pět desítek stromů byla náležitě ošetřena.

Jak jste postupovali?

Podle předem zpracovaného projektu. Nejdříve se u každého stromu zjišťovalo, v jakém je stavu. Musel se zkoumat zdravotní stav stromů a vypracovat posudek na každý strom zvlášť, včetně návrhu na jeho ošetření. Pak se na tom začalo pracovat po etapách.

Můžete to upřesnit?

Nejprve se udělalo 20 stromů, pak další dvacítka a teď se dokončil zbytek, aby to bylo celé hotové.

Co bylo při ošetření stromů nejsložitější? Museli jste lézt do velké výšky?

Stromy měly v průměru výšku kolem 25 metrů, jsou to staré, majestátné stromy, některé mají i 30 metrů. Procházka alejí Dubovka je nyní opravdu zážitkem…

…já měla na mysli spíše ´procházku´ v korunách při jejich ošetřování…

Krásná práce. Mezi arboristy, kteří tuto práci provádějí na profesionální úrovni – tím nemyslím nějakého Frantu, co má pilu a plošinu – je práce na těchto stromech považována za obrovský zážitek. Nejsou to žádné běžné stromy, které rostou ve městech, ale krásné, obrovské solitérní stromy, takže ošetření jednoho trvá i dva dny.

Kolik času denně v jejich koruně strávíte?

Fyzicky je tam člověk 10 a někdy i 12 hodin.

To je tak náročné a složité?

Profesionální arboristika je náročná a složitá.

Nelze tedy vzít pilu a říznout, kde si člověk myslí?

U starých stromů vůbec ne. Tam může dojít při neodborném a unáhleném zásahu k neskutečným a neodvratným poškozením u stromu, jehož hodnota je často nevyčíslitelná, šplhá do statisíců.

Jakou cenu si mohu u takového památného stromu alespoň představovat?

Už jen nominální hodnota památných stromů je vysoká, historická pak nepředstavitelná. Pokud byste měla možnost přijít k programu oceňování dřevin a zadáte si, že se jedná o alejové stromy, uprostřed přírody, v té a té nadmořské výšce, vyjde vám nominální hodnota jednoho stromu kolem 750 tisíc korun. A teď si představte, že v Dubovce je takových stromů několik desítek.

Byly to nejvyšší stromy, co jste doposud ošetřoval?

Arboristikou se zabývám už přes 10 let, v lednu příštího roku to bude přesně jedenáct, co jsem se této práci začal věnovat. Samozřejmě jsem sem tam vyšší strom slezl, v Českém lese jsem byl na Fremuthově jedli, ta měla, pokud si dobře vzpomínám, něco kolem 60 metrů, ale tu jsme jen měřili. Vylézt nahoru a hned dolů. Tahle alej byla, co se týče výšky stromů a jejich ošetřování, top.

Jaký nejvyšší strom jste kdy kompletně ošetřoval?

Nejvyšší strom? Určitě to byla Hroznatova lípa v klášteře Teplá, která patří mezi tři nejvyšší památné lípy v republice (výška 41 m, obvod kmene 910 cm – pozn. red.).

Když jste začínal se stromolezením, měl jste potíže s výškou? Dá se na ni zvyknout?

Není to o zvyku, ale spíše o dodržování bezpečnostních předpisů a norem, které se samozřejmě zdokonalují. Když si dneska vzpomenu, jakým způsobem jsme začínali před deseti lety, řeknu vám, že bych se dneska bál, pokud bych se vrátil k materiálu – tedy vybavení – a do doby, kdy jsem začínal lézt. Možná bych tam s tím vybavením ani nelezl.

Takže arboristika postoupila někam jinam a zmodernizovala se?

Určitě! Arboristika jako taková začala u nás v České republice někdy koncem 80., na začátku 90. let. Prakticky arboristika má počátky ve 30. letech v Americe, takže to je obrovský, neskutečný rozdíl. Dochází k inovacím i změně technologie, jakou se dnes stromy ošetřují. Za posledních 10 let, co tuto práci dělám, doznala u nás arboristika velkého pokroku.

Kdo na inovacích pracuje?

Jsou lidé z Německa, Švýcarska a Polska, kteří vyvíjejí nové a nové technologie. Dělají různé workshopy a pokud chce mít člověk nějakou představu o tom, jak se vše vyvíjí, musí tyhle trendy sledovat.

Má arborista možnost někde takzvaně změřit síly se svými kolegy? Jde to vůbec?

Ano, slouží k tomu evropské šampionáty ve stromolezeních , jichž se účastní pár vyvolených z naší republiky. Měl jsem jedinečnou možnost se několikrát zúčastnit a hrozně moc mi to dalo. Přináší to kromě usnadnění lezení i větší bezpečnost a také zrychlení práce.

Co říkáte nadšencům, kteří si vybrali stromolezení jako koníčka, byť se jím profesně jako vy nezabývají?

Takoví ti kovbojové, ti skauti, kteří si hrají na stromolezce a lezou tam na nějakých smyčkách a nemají pro to vybavení, ty absolutně nechápu. Jejich vybavení určitě nesplňuje bezpečnostní normy, které se rok od roku mění, a pak může dojít k neštěstí. Pokud to pak svádí na to, že jim selhalo vybavení, nemají pravdu.

Proč?

Vybavení selhat nemůže, pokud ho má člověk v pořádku a podle norem. V takových případech je chyba v člověku, v lidském faktoru. Je to podobné, jako by si člověk sedl do nezkontrolovaného letadla a to pak spadlo. Když si například tihle kovbojové vezmou na lezení 10 let staré lano, nemůže jim fungovat jako když ho koupili a bylo nové.

Už jste ošetřoval jiné památné stromy poté, co jste dokončili práce v Dubovce v Zapomenutém ú­dolí?

Od doby, co jsme ukončili ošetření aleje Dubovka, toho bylo více, ale co si vzpomínám dělali jsme z památných stromů například u hranic s Německem jilm v Rybníku.

Úspěchy Tomáše Hupače

Mistrovství ve stromolezení: Mistr ČR (2006, 2009), 2. místo 2005, 3. místo 2004 a 2007.

Účastnil se také evropských šampionátů ve stromolezení: 2005 Kodaň (Dánsko), 2006 Nantes (Francie), 2007 Bruxelles (Belgie) a 2008 Torino (Itálie).